Tři noci v Máchově kraji: Cesta z jihu na sever

Alespoň jednou za rok. Alespoň jednou za rok vyrazit na několik dní do přírody a nechat za hlavou všechen předchozí život a prostě fakt jen žít. Další motivace v mém případě není zapotřebí. Vyndejte zaprášený batoh, natřepejte spacáky, kupte nové merino ponožky a můžeme vyrazit. Už jsme úspěšně realizovali v posledních letech několik vandrů:

Na všechny mám nádherné vzpomínky a některé z nich vás možná inspirovaly k podobnému činu. Důvodů vyrazit je hodně. A letošní ročník nemohl být výjimkou. Tentokrát mi dovolte se rozpovídat o nádherném a přiměřeně náročném treku skrze Kokořínsko, neboli Máchův kraj. Čtyři dny, tři noci a 94 km s rozumným převýšením přibližně 1400 m nahoru a 1300 m dolů. A co nás čeká? Převeliké dobrodružství. Výčtem: pískovcové skály, všudypřítomné vřesy, skalní byty, nádherné lesy, zlobiví divočáci, zelená jezera, otravné vosy, magické pohledy do korun stromů, a několik mimořádných vyhlídek do širokého okolí. To je výčet viďte? Pro všechny ty odměny stojí za to vyrazit.

Takový vandr na pár dní do přírody, by si měl čas od času dopřát každý.

Den první

Když vám to hned na začátku moc nevyjde

Hned první den musíme vstávat brzy. Na vlak do Prahy a z Prahy do Mělníka na začátek naší cesty. Až na to, že na přestup v Praze máme mít 8 minut zpoždění, což se po 2,5 hodinách cesty ukazuje jako nedostačující. V kontaktu s naším dlouholetým kamarádem, se kterým jsem absolvoval poslední tři treky, jenž nás čeká v Praze na hlavním nádraží. Ten nám píše, že náš spoj už odjíždí, zrovna když jsme těsně před cílem. Zrovna jsme projížděli pražskou Libeň … No, nedá se nic dělat, na nástupišti se setkáváme, tentokrát jdeme vandr ve třech. Jdeme zjistit, jak to vypadá s dalšími možnostmi dopravy.

Plány na obědy, snídaně, večeře, svačiny

Do Mělníka se můžeme dostat s nepatrným zpožděním a jedním přestupem jinými spoji. Je to ale kombinace Arrivy a RegioJetu, na které je nám naše jízdenka Českých drah k prdu. Zachraňuje nás PID a Lítačka našeho kamaráda pražáka. Před desátou jsme měli vystupovat v Mělníku, nakonec jsme dorazili jen zhruba o 45 minut později. A hurá do nejbližšího Tesca nakoupit. V plánu cesty nám to vychází pěkně, každý den bychom měli mít příjemné místo na oběd v hospůdce. Na snídaně si již vezeme ovesné a podobné kašičky. Zbývá dořešit jen večeře. Chleba, tvarůžky, vysočina a podobné. Svačinky nám zajistí proteinové tyčky a směs oříšků a sušeného ovoce, to na vandru nemůže chybět.

Jsme na místě a můžeme vyrazit za dobrodružstvím.

Do Lhotky na Skalní obydlí

Z Mělníku rychle odcházíme, byť je samotné město velmi zajímavé, plné památek a míst, které by si zasloužily samostatný článek do Toulavých Šlápot. Jak ale rád říkám, je dobré v daném místě hned nenavštívit všechno. Člověk aspoň má potom důvod se vracet. A my se do Mělníku určitě někdy vrátíme. Jdeme po Máchově cestě, a také po dálkové trase Via Czechia – Středozemím. Obešli jsme vysoký vysílač a kolem kukuřičných polí se po 7,5 kilometrech dostáváme do Lhotky. Celkem nenápadná vesnička má jednu velkou zajímavost, o které jsme se rozepsali v článku Skalní obydlí Lhotka ukáže jak dříve žili lidé. Ve Lhotce je hospůdka, ovšem plánovaný oběd nám kazí to, že mají ve čtvrtky zavřeno.

Kokořínské pískovce nám posílají první pozdravy

Další místo, kde můžeme poobědvat je vzdáleno dalších 5 km cesty u rybníku Harasov. Po červené jdeme chvíli po cestě, pak nás turistické značky svedou na lesní pěšinku, jenž se po chvíle začne nenápadně vinout kolem vysokých pískovcových útvarů Mefistofeles, Čertova a Faustova stěna. Kokořínské pískovce nám posílají první pozdravy. Brzy dojdeme k dalšímu skalnímu bytu u mlýnu Štampach. Toto skalní obydlí je přístupné volně, a co bychom byli za dobrodruhy, abychom tajuplné místo neprošmejdili. Odložili jsme batohy a jako Indiana Jones jsme šli temné místo prozkoumat. Tam byl ale příjemný chládek! A … taky plno pavouků. No, spát bychom tam asi nechtěli.

Přístupný skalní byt? No to musíme prozkoumat ... — Přístupný skalní byt? No to musíme prozkoumat …

Zasloužený odpočinek v Harasově

Zanedlouho za skalním obydlím konečně Harasov. Přírodní koupaliště s kempem a bistrem. Je krásně a sluníčko, u vody spousta lidí. A my, sedící na zahrádce s vychlazeným půllitrem a domácím borščem. Zaslouženou odměnu nám ale kazí všudypřítomné a otravné vosy. Jak později zjistíme tento hmyz je pro Kokořínsko docela problém. Jsou totiž všude. Nicméně odpočíváme a po chvíli se vydáváme i na rychlou koupačku v rybníku. Po chvilce osušení a dalším pivu se vydáváme dál. Dnes už toho nemáme mnoho v plánu. Je kolem půl čtvrté odpoledne a drtivou většinu dnešní cesty máme již za sebou. V Harasově také vidíme další skalní byt a nakonec máme celý rybník jako na dlani z překrásné skalní vyhlídky.

Přírodní koupaliště v Harasově, tady si odpočinete.

Nocování ve veřejném tábořišti

Následujících pět kilometrů se měnily pohledy na skály, stromy a vegataci okolo. Cesta z Harasova k hradu Kokořín utekla rychle. Na hrad samotný jít neplánujeme a máme dost času, tak si jej zpestříme ještě zastávkou na zahrádce restaurace Pobuda pod hradem. Postupně se stmívá a proto pokračujeme na místo prvního nocování. Nedaleko je Tábořiště U Splávku. Defakto kemp, udržovaná louka pro stany, karavany a podobně. Za drobnou úplatu zde můžeme přenocovat. Zázemí poskytuje suché záchody a pumpu s umývárkou schovanou pod stříškou. Užitková voda k dispozici. Postavíme si přístřešek a půjčíme si lavičku z blízkého ohniště, které je rovněž k dispozici hostům.

Postavit přístřešek pro 3 z jedné plachty? Bez problémů

Mimochodem poprvé jsme postavili přístřešek s naší plachtou Jurek Tarp 2 UL (váha 600 g) tak, abychom se pod ním vyspali ve třech i s věcma. Doteď jsme pod plachtou spali ve dvou a vždy v pohodě i s rezervou. Pro tři jsme nastavili trekové hůlky Fizan Compact 4 (váha 338 g) na maximální délku a postavili si takové částečně otevřené áčko. Na zem šly dvě plachty z tyveku a vešli jsme se všichni tři úplně v pohodě a na bok se v pohodě vešly i všechny batohy a věci. Jinak od Jurka přistála i novinka ARM 3×3 UL s vodním sloupcem 10.000 mm. Vypadá to docela dobře! Dvojnásobný vodní sloupec oproti našemu Tarp 2 je dobrý důvod ke koupi. Na druhou stranu, nemůžu si vynachválit tvar Tarp 2, který nad ARM určitě vítězí.

Dost velký přístřešek pro tři lidi? No jasně!

Den druhý

Dobré ráno s vynikající kávou

Noc byla příjemná. My vstáváme v 7:00 a já dávám ohřát dostatek vody než se podaří ospalcům vyhrabat ze spacáku. Na 900 ml vody tři tablety tuhého lihu stačí. Další jednu až dvě pak ještě na zbytek vody na kaše. Mezitím už zbytek výpravy shazuje plachtu, která je mokrá nejen vnitřní vlhkostí z celonočního funění tří lidí, ale i z venku. Přece jen spaní na otevřené louce má svou nevýhodu – nemáte žádnou ochranu před padající rosou. Dopřáváme si snídani s vynikající a už ověřenou překapávanou kávou na cesty – Drip It. Český výrobce výběrových káv v unikátním designu filtru. Kompletní použitý filtr s použitou kávou lze kompostovat. Nemusíte mít příliš výčitek, jestli jej zakopete do země.

Skalní útvary zvané Pokličky

Je na čase se sbalit a rozloučit s tábořištěm. Před námi je pár kilometrů procházky lesní pěšinou. Ty utečou jako nic a nacházíme se na rozcestí pod schody na skalní útvar Pokličky v Přírodní rezervaci Kokořínský důl. Jdeme si je prohlédnout, konkrétní detaily si ale určitě přečtete v jednom z budoucích článků. Nejvíce mne zaujala jedna poklička vypadající jako chrlič na nějakém gotickém chrámu. Sejdeme schody a pokračujeme v cestě. Za další tři kilometry nás totiž čekají ještě jedny pokličky! Batohy necháváme pod kopcem a jdeme na Jestřebické pokličky. Cesta nahoru je ale dost exponovaná, proto raději opatrně ať neuklouznete. Skalní pokličky jsou pozoruhodné s krásným výhledem a mnoha vřesy.

Skalní útvar Pokličky, nahoru vedou dlouhé schody.

Servisní pauza, postarali jsme se o tělo, vybavení i výstroj

Posilníme se důležitým vitamínem Č a vrátíme se zpět na červenou značenou stezku. Naším aktuálním cílem je restaurace V Ráji, kde bychom si chtěli dopřát oběd. Jakmile jsme dorazili na místo, sedli jsme si na terasu. Přes zábradlí jsme rozsvěsili stále ještě trochu mokrou plachtu. A samozřejmě jsme nezapomněli na péči o nohy. Vyzout boty, sundat ponožky a nechat hezky vyvětrat chodidla a nechat vše na sluníčku proschnout. A my mezitím dobrý oběd a pivní speciál. Celé jsme to pojali jako takovou servisní pauzu. Zastávka v boxech pro vozy Formule 1. Zastávku, kterou čas od času na vandru potřebuje každý. Důležitý čas, kde jsem se postarali o tělo, vybavení i výstroj.

Když máte Kokořínsko jako na dlani

A jdeme zase šlapat. Oddělujeme se od červené a jdeme další kilometry převážně po silnici, kde naštěstí nejezdí tolik aut. Ovšem je to pořádná fuška, v dalších zhruba pěti kilometrech je to 250 metrů nahoru. Za ostrého odpoledního sluníčka se to šlape pomalu, nohy začínají pomalu těžknout. Nejdeme to ale zbůhdarma. Cílem výšlapu je Vrátenská hora s rozhlednou a vysílačem. Dojdeme k rozhledně, kde je posezení a malé občerstvení a jdeme se podívat nahoru. Nicméně nahoře se nám dostalo úchvatného výhledu do krajiny široko daleko. Vidíme nádherný Bezděz, jenž je poblíž. Vidíme i špičku Ještědu v dáli. Na jinou stranu vidíme za svahem schovaný hrad Houska, ke kterému se také podíváme.

Výhled na Kokořínsko v plné kráse z rozhledny na Vrátenské hoře.

Ten pocit, když se ocitnete Na konci sil

Podobně hezké výhledy byly na hradě Tolštejn, kam jsme v rámci našeho vandru zamířili minulý rok. V další krátké etapě nás čeká pozvolné sestupování. Jdeme směrem k hradu Houska. Ale ještě předtím se chceme zastavit na občerstvení do hospůdky Na konci sil. Je to velmi příjemné místo, kousek od parkoviště vyčleněném pro návštěvníky hradu. Vřele doporučujeme. Čas nám tentokrát docela pospíchá, přicházíme k hradu Houska, ten jsme prozkoumali jen zvenčí a zase rychle šli dál. Měli bychom ještě ujít pár kilometrů, abychom si na další dny nenechali nějaké smrťáky. Přeci jen si lze spočítat kolik nám zbývá do konce.

Když jste Na konci sil, je správný čas nabrat síly nové.

Hrad Houska jsme jen minuli. Někdy se stavíme i na prohlídku.

Nalezení místa na spaní může být někdy oříšek

Cestou se dostáváme ke zkamenělému zámku, jinak řečenému Hrad u Konrádova, ze kterého je další úchvatný panoramatický výhled na českou krajinu. Takové obrázky by se mohly tisknout na pohledy. Pomalu zapadající slunčíko dokresluje atmosféru a já popoháním výpravu, abychom měli čas ještě něco málo ujít a najít nějaké místo na spaní. Pro tentokrát nemáme předem vybrané místo. Jdeme asi dva kilometry a napojujeme se na žlutou turistickou značku. Opravdu úzká a místy moc neprošlápnutá exponovaná stezička. Vlevo sráz, vpravo vysoké skalní věže. No nalezení místa na spaní může být někdy oříšek. Nám se to ale po jednom kilometru podařilo. Rovný plácek v roklince mezi dvěma skálami.

Kokořínsko - Máchův kraj je rájem panoramat. — Kokořínsko – Máchův kraj je rájem panoramat.

Temné zvuky v temném lese

Nechal jsem zbytek skupinky na místě a já šel prozkoumat ještě asi kilometr dopředu, jestli nenajdu lepší místo. No původní plácek byl rozhodně nejlepší a proto se vracím zpět. Uprostřed toho rovného plácku stály dva domečky pro lesní skřítky. Pokusili jsme se je přenést na bok, ale úplně se rozpadly. Postavili jsme přístřešek a povečeřeli. Během celého času co jsme tady se z vršků skal ozývají podivné zvuky. Jsme z toho trochu nervózní, ale lepší místo na spaní nemáme. Postupně ale začínáme zvuky ignorovat. Ještě bylo docela brzo jít spát, tak jsme využili čas a domečky skřítkům znovu postavili. Tma padá rychle a ukládáme se ke spánku v naději na příjemný spánek v temném lese.

Domečky se přesunem rozpadly. Obnovili jsme je a ještě i vylepšili - karma napravena. — Domečky se přesunem rozpadly. Obnovili jsme je a ještě i vylepšili – karma napravena.

Těžko se usíná, když vám srdce bije jako o závod

Kdybychom tak tušili na co jsme si zadělali. Jakmile jsme zalehli a utichli, tak okolní zvuky se znásobily. Jako kdyby na skalách nad námi pořád někdo chodil. A po chvíli další zvuk, vysoký kníkot selátka divočáka. Kde je sele, bude i máma. Každý kníkot a dusot zvedá tep na 160, ale snažíme se dělat jakoby nic. Teda až na kamaráda, který se každou chvíli prudce otáčí hlavou a snaží se zvířata identifikovat někde ve tmě. Jeho návrhy vylézt na strom, či obrovitý balvan poblíž, zavrhujeme s každým jeho pokusem. Neumíme usnout celé hodiny. Těžko se usíná, když vám srdce bije jako o závod. S časem nám přestávají zvuky tolik vadit, respektive se cítíme čím dál bezpečněji, což nám dovolí konečně spočinout.

Fotografie jako z hororu. Pravda, moc jsme toho nenaspali.

Den třetí

Noc přečkána bez úhony

Nic se nám nestalo. Moc jsme toho nenaspali, ale nic se nám nestalo. Během noci zvuky utichly úplně a my byli jen rádi. Určitě se nad námi duchové lesních skřítků smilovali, když jsme jim obnovili ty původní domečky. Posnídali jsme v poklidu, plachtu nebylo nutné moc sušit, veškerou rosu pohltily stromy. Balíme a vyrážíme pryč z roklinky divočáků. Pokračujeme dál po žluté, místy exponované a neprošlápnuté, stezičce. No upřímně mi to na stezku na žlutou sedí. Jak už jistě víte z našeho speciálu o turistických značkách, žluté značení se používá pro nejméně významné trasy, jako jsou spojky nebo zkratky. My si tuto variantu vybrali kvůli skalním věžím, které jsou podél této cesty k vidění.

Pískovce zalité sluníčkem, i o tom je Kokořínsko.

Pískovce krásnější než v Adršpachu

První kilometry jdou kvůli náročnosti stezičky docela pomalu. A taky se často zastavujeme pro pěknou fotku. Míjíme skalní útvary, za které by se nemuseli stydět ani v Adršpachu nebo v Broumovských stěnách. Abych pravdu řekl, mnohé scenérie se mi tady líbily i mnohem víc než ve zmíněných lokalitách. Nádherné a často sluníčkem zalité pískovce se zbarvují do zlatých barev a k tomu tady nepotkáte ani živáčka. Doporučujeme se i občas podívat na mapy.cz, které vám pomohou skály identifikovat. Nenechte si ujít pohled na Biskupa, Kardinála, Markýze a Markýzu, Barona a Baronku, Bouřkovou věž, Permoníka, Bibli, Žiletku nebo Křečka. A spoustu skalních oken jistě identifikujete snadno.

Spojené skalní věže působí dojmem přírodní obranné pevnosti.

Sestupujeme a náhlá průtrž mračem

Vymotáváme se z bludiště pískovců a napojujeme se na modrou značenou trasu. A brzy modrou na Rozcestí u Dražejova vyměníme za červenou. Před námi Nedvězí s pěkným krpálkem hned za dědinou. My kopec ale obcházíme k pramenu pitné vody, kde dobereme zásoby a vodu využíváme též k rychlé očistě těla. Vrátíme se na červenou a čeká nás poměrně rychlý sestup o 50 výškových metrů dolů. To ale nic není, protože o pár set metrů později nás čekal pořádný sešup o 160 metrů dolů. Během toho se nám pokazilo počasí a přišla přeháňka v podobě pořádné průtrže mračen. My vytáhli naše nepromokavé bundy Montbell Storm Cruiser (váha 284g) a pláštěnky na batohy, a přidali do kroku.

V takovém nečasu je nejlepší se rychle někam schovat.

Přístřeší v hospůdce Stáj Zakšín

Brzy totiž máme dorazit do hospůdky Stáj Zakšín, kde můžeme vyhledat přístřeší a ochranu před deštěm a zároveň chvíli pobýt a dopřát si něco k obědu. Dnes jsme dost kilometrů stihli už dopoledne a teď nás čeká pozdní oběd. Když dorazíme na místo, už se na zastřešené zahrádce rozvaluje jiná skupinka s batohy a pláštěnkami. Zřejmě jsme nebyli jediní, kdo měl nápad se tady schovat. Pod stříškou jsme rozsvěsili mokré věci a šli se schovat dovnitř. K jídlu byl na výběr pouze utopenec nebo nakládaný hermelín. To nám ale moc nevadilo, najedli jsme se i tak. A navíc jsme to mohli spláchnout vynikajícím pivem z pivovaru Cvikov, který jsme měli tu čest navštívit loni na našem vandru po Pivní stezce.

Čapská palice v dechberoucím panoramatu

Mezitím se nám počasí umoudřilo a věci trošku proschly. Další kilometry byly po příjemné cestě a ubíhaly rychle. S pozvolným stoupáním nám začne i znovu vykukovat sluníčko. V pozdějších odpoledních hodinách se dostaneme pod kopec Čap, kam se vydáme po dlouhých schodech do prudkého kopce. Kdo by chtěl schůdnější a pozvolnější variantu, držte se modré značené trasy. Nahoře je to ale krásné. Dostanete se na skalní vyhlídku s Čapskou palicí a okolní krajina se vám otevře v dechberoucím panoramatu. Odměna za všechny peníze a námahu. Dál nám cesta opět pozvolně stoupá. Naším cílem je turistický přístřešek u Přírodní památky Husa. Měl by být dostatečně velký pro přespání.

Čapská palice a dechberoucí výhled na Kokořínsko.

Území borovic, písku a vřesů

To jsme ale netušili do jaké krajiny jsme to vstoupili. Do jak nádherné krajiny jsme vstoupili. V této nadmořské výšce, defakto po hřebeni pískovcových masivů, se krajina promění ve vysoké borovice, měkkého lesního podloží s pískem a hlavně všude po zemi nádherně rostoucí fialové vřesy. Suché podloží zde vřesům opravdu přeje. Cestou se projdeme po kraji skály Martinská stěna, která také nabídne úchvatné výhledy na zalesněné údolí. Po tzv. Husí cestě přicházíme k turistickému přístřešku. Prázdný a lavice se stolem půjdou opřít o stěnu, abychom si měli kde lehnout. Později v noci nás vyruší jedna procházející skupinka opozdilců. To je ale jediné pozdvižení za celou noc.

Pozdně odpolední výhled z Martinské stěny určitě není k zahození.

Den čtvrtý

Průzkum přírodní památky a hledání Husy

I v samotném přístřešku, byť někde vykukovaly kořeny, bylo podloží z měkkého písku. Možná naše nejlepší spaní, a ani jsme nemuseli stavět či bourat přístřešek. Ranní rutinu jsme sfoukli rychle a dali vše v přístřešku do původního stavu. Jdeme se podívat na zmíněnou přírodní památku a najít onu Husu. Úzkou štěrbinou mezi skálami se dostaneme na vrchol kopce Husa, kde jsou všude opět ty kouzelné vřesy. Skalní útvar Husa, po kterém je pojmenován kopec i samotná přírodní památka, nakonec najdeme. Společná fotka nemůže chybět. Výhledy tady nejsou, všechny je stíní borovice. I tak je to ale velmi příjemné místo a rozhodně se o něm dozvíte víc v některém budoucím článku.

Kokořínsko je plné přírodních památek, jako třeba tato PP Husa.

Skalní průchod a plošina Pod Vlhoštěm

Jdeme dál, před námi ještě zbývá asi 24 km a my máme předem koupené jízdenky na vlak v půl páté odpoledne. Po zelené dorazíme na rozcestí Vlhošťský důl, odkud se dáme vpravo po červené. Procházíme skalním průchodem, lokalitou, za kterou by se nemusela stydět žádná pohádka nebo fantasy. To místo má své genius loci! A ocitneme se na skalní plošině – rozcestí Pod Vlhoštěm. Placatá skála, písek, borovice a opět ty vřesy. Tyto pohledy vskutku neomrzí. Další kilometry postupně sestupujeme, největší kopce jsou již za námi. Jdeme rychle a moc se nezastavujeme. Chceme dojít do restaurace v Holanech na oběd. Po jídle pokračujeme dál, plán je dojít do Provodína a podle času trek dojít nebo dojet vlakem.

Troufnete si projít tajuplný skalní průchod?

Skalní plošina Pod Vlhoštěm, Kokořínsko je pískovci vyhlášené.

Zvládneme to dojít do konce?

Poslední kilometry nám trochu znepříjemňuje bolest v chodidlech, která se objevila už den předem. S nekončící námahou ale pobolívají čím dál víc. Za pár hodin ale utrpení skončí, což je silná motivace. Dorazíme do Provodína a po chvilce váhání se nakonec rozhodneme trek dojít. Do Doksů zbývá 7700 metrů a my máme asi 2,5 hodiny do odjezdu vlaku. To zvládneme! A dobře jsme udělali, lesy podél zbývající trasy byly třešničkou na dortu už tak krásného a zážitky napěchovaného vandru. S vypětím posledních sil dorážíme na nádraží v Doksech se 40 minutovou rezervou a proto se pohodlně usadíme v místní “nádražce” popíjíme to nejlepší pivo na světě a chroupeme bílé krekry. Náš vandr tímto končí.

Vybavení

Na tomto vandru jsem vyzkoušel dva kusy nového vybavení. Merino ponožky Darn Tough 1/4 Lightweight, nejpoužívanější ponožky na Pacifické hřebenovce. Ponožky se chlubí trvanlivostí a doživotní zárukou na díry, tyto ponožky vám vydrží na celý život. Při chůzi byly příjemné a pohodlné a ani po pár dnech propocení nezapáchaly. Za mě velký palec nahoru!

Co mě ale nejvíce překvapilo byla čepice. Moji poslední trekovou kšiltovku mi odfoukl vítr na kopci India Dormida v panamském středozemí. Potřeboval jsem novou a rozhodl se vyzkoušet praktickou a ultralehkou kšiltovku od ověřené kvalitní značky Montbell. Kšiltovka Montbell Breeze Dot Crushable Cap s váhou pouhých 27 gramů, platí za snad nejúčelovější doplněk na trek. Je tak lehká a příjemná, že zapomenete, že ji máte celý den na hlavě. Je vzdušná a hlava se vám pod ní nezapaří. Kšilt je z měkkého materiálu, kdykoliv tak můžete kšiltovku zabalit do kuličky a strčit třeba do kapsy. Něco přesně takového jsem hledal a trefil jsem do černého. Tento parťák na cesty je neocenitelný a nemůžu si jej vynachválit. Nemůžu než dát 5 hvězdiček z 5. Jedna z nejlepších věcí, co jsem si kdy zakoupil.

Chci speciálně vyzvednout produkty od:

Ostatní

Lékárnička Supportmed (166 g)
KPZ, vlastní (100 g)
Trekové hole Fizan Compact 4 (338 g)
Miničelovka Petzl BINDI (34 g)
Peněženka Mighty Wallet (13 g)
Zubní kartáček GUM Travel (19 g)
Skládací láhev Platypus Platy Bottle 2l (36 g)
Skládací láhev Platypus SoftBottle 1l (25 g)