Letní měsíce nás tradičně svádí. Sbalit si věci a vyrazit na výlet, ať už jednodenní nebo na více dní. Ať už do puntíku naplánovaný nebo si vybrat místo na mapě a jít prostě za nosem. Jestliže jste ještě nebyli v přírodě přes noc, můžete se inspirovat tímto článkem. Vydejte se s námi po, a zároveň proti, proudu dvou moravských řek jejichž okolí by se dalo zařadit do koloritu klasické české přírody. Řeky Oslava a Jihlava vás čekají. Třídenní detox od standardního života přeplněného technikou do české krajiny je k nezaplacení. Přitom na takový kratší trek si nemusíte vybírat ani dovolenou. Jestli ještě zvažujete program na příští víkend, tak čtěte prosím dál, rád vás navnadím.

Den první

Zpátky do úchvatného údolí Oslavy

Trek dlouhý zhruba 45 km nás bude provázet Jevišovickou pahorkatinou. Táhne se nejdříve proti proudu řeky Oslavy, míjí Dalešickou přehradu a zpátky se vine po proudu řeky Jihlavy. Vyrazili jsme z malé vesničky Senorady a vydali se na severozápad. Hned ze začátku poznáváme už známá místa z výletu po Údolí Oslavy – úchvatné, tiché a osamocené. Přešli jsme řeku u Senoradského mlýnu a vyšlápli si prudký kopec u Kraví hory, napojili se na červenou a pokračovali dál. Přibližně 3,5 km od začátku je odpočívadlo, kde si lze odpočinout po zdolaných výškových metrech. Trasa nás pak svedla zpět k břehům Oslavy.

Na delším treku větrejte, chlaďte a pokrvujte chodila kdykoliv to jen půjde. Vrátí se vám to.
Na delším treku větrejte, chlaďte a pokrvujte chodila kdykoliv to jen půjde. Vrátí se vám to.
Bůh trampů vykouzlil hospůdku jako z ráje

Za celou tu dobu jsme potkali jen pár lidí. Cesta byla pěkná, příjemně schůdná. Postupně se začaly objevovat chaty a upřímně, taky by se mi líbilo mít chatu s výhledem na řeku. Myšlenky se nám pomalu upínaly k nějaké hospodě, kde bychom se mohli osvěžit a poobědvat. Jakýkoliv podnik byl ale v nedohlednu. Nakonec zasáhla ruka náhody, když jsme míjeli jednu chatu, jenž měla i terasu se slunečníky a maličký stáneček s cedulí. Točené pivo, nealko a utopenci a jiné pochutiny. Pár nadšených lidí, kteří tu měli malou hospůdku vyloženě pro tuláky jako my. Našli jsme zase jeden malý ráj na zemi. Navíc po chvíli přišli čtyři, soudě podle vzhledu, klasičtí trampové. Maskáče s jehličím, kytaru zabalenou v celtě, klasické klobouky i vousatý zjev. No to byla radost pohledět a popovídat si.

Údolí strašné žízně

V chatové hospůdce jsme si promluvili i s lidmi, kteří ji provozují. Ukázali jsme jim, kudy hodláme jít a dostali jsem úžasný tip. Maličko si upravit trasu a podívat se na Mohelenskou hádcovou step. Říkali, když budeme mít štěstí, uvidíme skupinku syslů, jejíž početná rodinka má step právě za svůj domov. Poděkovali jsme za vše a vyrazili dál. Za Skřipinským mlýnem jsme vstoupili do Údolí strašné žízně, kde nás pobavil hned začátek. U vstupu do údolí byl pod cedulí na šňůrce přivázaný plný lahváč piva a na druhé šňůrce otvírák. Nejspíš pro tuláky, kteří by měli opravdovou strašnou žízeň.

Navštivte přírodní rezervaci Údolí Oslavy a Chvojnice

Zapomněl jsem zmínit, že dosud většina cesty vedla skrz Přírodní rezervaci Údolí Oslavy a Chvojnice. Tato Evropsky významná lokalita se rozprostírá na rozsáhlém území 2391 hektarů. Hlavním předmětem ochrany jsou různé typy doubrav a dubohabřin, bučin a suťových lesů. Svůj domov zde má pakudlanka jižní, lišaj pupalkový či krasec dubový. Z opravdu zajímavých rostlin zmíním brambořík nachový, dymnivku plnou nebo hlístník hnízdák. Na konci Údolí opravdové žízně rezervace volně přechází v další. Tentokrát Národní přírodní rezervace Divoká Oslava, která pokrývá kaňon Oslavy a jeho blízké okolí.

Do řeky Oslava a Jihlava se vlévá nejeden divoký vodopád.
Do řeky Oslava a Jihlava se vlévá nejeden divoký vodopád.
Jen tři kříže, ovšem ze dřeva

Navštívili jsme špatně přístupné vodopády na potoku Kotlík a po vlastní a zarostlé cestě proti proudu jsme se vrátili na značenou cestu. Mohli jsme pokračovat zase delší chvíli až ke zřícenině Sedleckého hradu. Další z loupežnických hradů v okolí, původně využitý k ochraně třebíčského kláštera. Z hradu už existují jen zbytky příkopů, valů a několik nízkých zdí. Rozvaliny zdobí tři velké dřevěné kříže, ke kterým se váže legenda. Poslední vlastník hradu podle legendy nerozvážně schoval svou ženu a dvě děti na neznámém místě a odjel. Na cestách se ale hodně zdržel a když se vrátil, našel svou rodinu už mrtvou.

Řeky Oslava a Jihlava jsou obklopeny i historickými památkami.
Řeky Oslava a Jihlava jsou obklopeny i historickými památkami.
K vodopádům u trolího mostu

Den se pomalu chýlil ke konci a my měli ještě poslední bod k navštívení – vodopády Na Sedleckém potoce nacházející se výše proti proudu Oslavy. Ještě před vodopády je kamenný Čertův most, který nám spíše připomínal trolí most. U vodopádů jsme se osvěžili a prokrvili chodila – ostatně jako již několikrát během dne. Už jsme se ale museli pomalu sbírat a vybírat místo k přespání. Náhlý nával únavy nás přesvědčil, že si chceme dopřát trošku komfortu a zamířili jsme k blízkému turistickému přístřešku pod Holým kopcem. Zde jsme nakonec i strávili noc. K tomu se ještě váže legrační a poučná příhoda, ale to si nechám zase na jinou příležitost.

Nouzovna a turistický přístřešek na rozcestí.
Nouzovna a turistický přístřešek na rozcestí.

Den druhý

Višně temně rudé, jako merlot

Odpočinutí a obohacení zajímavými nočními zážitky jsme putovali dál. Cesta se vinula lesními cestami. Musím vám říct, že vůně ranního lesa jsou ty nejkrásnější co můžete zažít. U roztomilé Hraběcí studánky jsme doplnili vodu – tady by se Tuláčkům líbilo. Po pár kilometrech jsme chtěli navštívit památník výsadkové skupiny SPELTER, který jsme málem minuli. Je trošku schovaný v porostu listnatých stromů. Výsadkáři v těchto místech seskočili za druhé světové války. Bylo poměrně horko, překonali jsme rozpálené pole a v nedalekém stromořadí jsme ozobali trochu višní temně rudých jako merlot. Cesta se pak vinula směrem k hrázi Dalešické přehrady a v jeden moment jsme si uvědomili, že v horizontu z pole vycházejí tři velké bílé kouře. Velmi rychle nám došlo, že příčinou jsou chladící věže jaderné elektrárny Dukovany, které ještě nebyli vidět.

Tady by se Tuláčkům zajisté líbilo.
Tady by se Tuláčkům zajisté líbilo.
Občerstvení u přehrady

Ještě před hrází jsme se však zastavili v občerstvení u přehrady, kde se také prodávaly palubní lístky na přehradní lodní dopravu. Jak bylo sluníčko rozpálené a my uřícení, tak jsme zde nakonec narelaxovali možná i hodinku. Tak dobře nám pivo, limetková limonáda a párky v rohlíku už dlouho nechutnaly. Brzy se blížil čas odplutí další lodě a začaly se shlukovat lidé, kteří pak k nalodění tvořili dlouhé fronty. Chcete-li mít jistotu, že se na palubu dostanete, doporučujeme dorazit v dostatečném předstihu. My si to určitě plánujeme někdy vyzkoušet – samozřejmě dáme potom vědět. Například v dalším článku.

Na treku Oslava a Jihlava se nabídl i tento výhled z nejvyšší hráze v ČR.
Na treku Oslava a Jihlava se nabídl i tento výhled z nejvyšší hráze v ČR.
Nejvyšší hráz v České republice

Jdeme dál na Dalešickou hráz, která se může pyšnit titulem „Nejvyšší v České republice“. Sto metrů vysoká hráz přečerpávací vodní nádrže Dalešice nabízí výhled na krásnou vodní plochu. Na druhé straně údolí řeky Jihlavy, které se volně napojuje v tandemu na druhé vodní dílo – přehradu Mohelno. Dalešice navíc zásobují jadernou elektrárnu Dukovany technickou vodou. Přesně z toho důvodu byly nádrže v 70. letech 20. století vystavěny. Pokochali jsme se výhledy a vzhledem k tomu, že jsme dosáhli nejvzdálenějšího bodu našeho toulání, jsme zamířili směrem zpět. Tentokrát po pravém břehu řeky Jihlavy.

Kompletujeme hrady do jednoho

Červená nás stáhla ke zřícenině hradu Rabštejn, jenž také padl do rukou loupežníkům. Loupežnické hrady tvoří místní kolorit k překrásné přírodě. Z Rabštejnu se dochovala hlavně vysoká věž a opět několik nízkých zdí. Kdybychom dali dohromady Rabštejn, Sedlecký hrad, Kraví horu a Levnov – možná bychom dali dohromady i kompletní velký středověký hrad. Zajímavá myšlenka představit si tolik kompletních a osídlených hradů v dobách jejich největší slávy. Postupně jsme se probojovali až k hrázi vodní nádrže Mohelno. Vodní nádrž se nachází v blízkosti Mohelenské hadcové stepi, kde je ale zákaz vstupu mimo značené cesty. A protože jsme slušní tuláci s velkým respektem k přírodě, na chvíli jsme sedli a pouvažovali, kde se utáboříme přes noc.

Krásná příroda se snoubí z moderní technikou. I takové paradoxy nejsou v dnešní době výjimkou.
Krásná příroda se snoubí z moderní technikou. I takové paradoxy nejsou v dnešní době výjimkou.

Den třetí

Stezka kopřiv

Nakonec jsme strávili noc asi 150 metrů před hranicí rezervace. Posnídali jsme a natěšení se vypravili podívat na sysly. Mohelenská hadcová step je ale tak zajímavá, že si také zaslouží vlastní článek. Po hranici rezervace jsme se pak dostali k Mohelenskému mlýnu a pokračovali po červené. Poradíme vám, raději běžte po asfaltce. Tento asi 460 metrů dlouhý úsek není udržovaný a nečeká vás nic jiného než 1,5 metru vysoké houštiny kopřiv. Po překročení asfaltky už to byla docela příjemná cesta po březích řeky až do kempu Mohelno, kde jsme pak také strávili příjemné chvíle a osvěžení v řece. K dokonalosti už chybělo jen otevřené občerstvení v kempu.

Mohelenská hadcová step je domovem početné rodinky syslů.
Mohelenská hadcová step je domovem početné rodinky syslů.
Trek, který zvládne téměř každý

Pokračovali jsme po červené dál po proudu a uvědomovali jsme si, že nám do konce zbývá už jen pár kilometrů. Chtěli jsme se ještě podívat na vyhlídku Na Babách, ale netrefili jsem odbočku, a tak si toto místo necháme na příště. Aspoň máme o důvod víc se do těchto míst ještě někdy vrátit. Do Senoradů už to bylo jen několik málo kilometrů mezi políčky. Celkově to byl nádherný trek a počasí vyšlo na jedničku. Doporučuji všem, kdo by si chtěl vyrazit do přírody. Zvládne to téměř každý – oněch 45 km ve třech dnech se dá v pohodě ujít i s naměřeným přes 1000 metrů výškovým převýšením. Stačí vám přitom jen dobrá nálada, pozitivní přístup a můžete vyrazit. Všem dalším odvážlivcům, kteří se na trek vydají přejeme hodně silných zážitků a pěkné počasí!

Vybavení

Z vybavení vypisuji hlavně to zajímavé. Pro doplnění jsem dopsal klasický hliníkový ešus. Jinak mimo seznam to byly obyčejné kousky oblečení (ponožky a spodní prádlo). U bot a čelovky bohatě posloužily produkty z Decathlonu.

Chci ale dát prostor pro nové kousky v naší výzbroji. Vyzkoušel jsem spodní prádlo a ponožky z merina a musím opět konstatovat, že je to geniální materiál. Měl jsem na celé tři dny od každého po jednom kuse a na konci neměly kousky prakticky žádný zápach. Stačí se trošku starat jak o sebe, tak o výbavu a tyto (na hygienu a pachy) citelné části oblečení vydrží i delší dobu. Doporučuji všemi deseti boxerky Icebreaker pánské Anatomica Mens a trekové ponožky Icebreaker pánské Hike Lite Crew. Umím si představit, že na 1000 km dlouhý trek si od každého vezmu po dvou kusech se zhruba týdenní rotací / praním.

Dále chci vyzdvihnout mini zapalovač True Utility FireStash, který se vám vejde na klíče. Naplnil jsem jej klasickou Zippo benzínovou náplní a zapalovat s ní tablety tuhého lihu je skoro radost. Stačí chvilička a je to. Doslova si nesete oheň s sebou v kapse.

Chybí vám tady názor na některé další kousky naší výbavy? Koukněte na vyprávění o mini-treku Devět skal.

Chci speciálně vyzvednout produkty od:


Spaní
Vaření
Oblečení
Ostatní

Similar Posts