Jednodenní výlety jsou fajn. Ráno se vzbudíte v pohodlné posteli, užijete si výlet a večer už můžete relaxovat u skleničky vína a spát zase v komfortu. Dnes vám ale povyprávím příběh, kdy jsme se od komfortu (částečně) oprostili a vydali se na třídenní výlet dechberoucí krajinou CHKO Žďárské vrchy do oblasti Devět skal. Třeba vás inspirujeme k něčemu podobnému. Neváhejte to vyzkoušet, není se čeho bát. V přírodě, kde jste jen vy a vaše vybavení, se totiž dozvíte něco nového o sobě. My jsme vyráželi také vyzkoušet novou „nalehko“ (ultralight) výbavu. Za tři dny jsme poklidným tempem a častými zastávkami zvládli pokořit celou trasu 31 kilometrů. Poznali jsme místní přírodu, poznali jsme blíže sami sebe a poznali jsme lépe naše vybavení.

Den první

Vyrážíme na Čtyřpaličaté skály

Dorazili jsme do obce Křižánky kolem půl desáté dopoledne. Zapnuli jsme aktivitu na chytrých přístrojích, nachystali trekové hole a vyrazili vstříc novému dobrodružství. Po chvíli jsme z civilizace zamířili do lesů stále po zpevněné cestě a brzy jsme se dostali k hranici Přírodní rezervace Čtyři Palice. Rezervace (37,25 ha) se pyšní hlavně Čtyřpaličatými skálami s výškou až 33 metrů. Skálu obklobují balvanité proudy a sutě. Na skalních masivech můžete najít zakrslé borovice, mechy a lišejníky.

Výhledy do oblasti Devět skal jsou úchvatné.
Výhledy do oblasti Devět skal jsou úchvatné.
Trekové hole jsou velká pomoc

Na balvanech se mi povedlo odrovnat gumové chrániče hrotů trekových holí. To je asi jediná nevýhoda Fizan Compact 4. Příště zkusím gumové chrániče od konkurence. Jinak ale můžu říct, že hůlky to jsou perfektní. Maličké po složení, pevné a pohodlné při chůzi a hlavně jsou lehoučké. Dosud jsem vždy chodil bez holí. Nicméně hůlky jsou pro vás velká pomoc. Část síly, kterou musíte použít, přenášíte do rukou, ulevujete nohám, kolenům a jdete více vzpřímení. Plus jsou to ideální „tyčky“ pro přístřešek.

Milovské Perničky

Ke Čtyřem palicím to bylo kousek, asi jen 50 výškových metrů. Na skály lze bez nějakých větších problémů vylézt ze zadní strany i bez horolezeckého vybavení. Z vrcholků je možnost výhledů do okolí hned z několika míst. Na chvíli jsme si užívali vyhlídky a posvačili. Slezli jsme dolů a vydali se do Přírodní památky Milovské Perničky za dalšími skalními monumenty. Perničky totiž skrývají tajemné skalní mísy – vlivem zvláštního způsobu zvětrávání se na temenech skal vytvořilo 11 skalních mís – perniček. Největší z nich má průměr 87 cm a hloubku 30 cm. Mimochodem zajímavost – svůj název dostaly skály z lidového slova „pernice“. Což je označení pro mísu, jejíž vnitřní povrch je zdrsnělý. Trdlem se v pernici najemno třel uvařený mák.

Monumentální skály jsou přirozeně fotogenické.
Monumentální skály jsou přirozeně fotogenické.
Blízké setkání s dalšími tuláky

Na místním odpočívadle jsme poobědvali sušené maso. Nahoru vede opět docela zvládnutelná cestička a misky jsme brzy našli. Na vrcholu je i plechová piksla s „vrcholovou knihou“. Kromě pernic jsou skály domovem i výra velkého, který zde využívá člověku nedostupné skalní římsy. Skály vyhledává i kuna skalní nebo brhlík lesní. Nezřídka uvidíte na skalách lišejníky a okolí skal je přímo poseté borůvčím. Výhledy byly opět nádherné. Vrátili jsme se k batohům a s turistkami jsme se rozloučili a vraceli se zpět na rozcestí Čtyři Palice. Po žluté jsme přešli rezervaci a zamířili podle mapy ke studánkám doplnit vodu.

Divočina v meandrech řeky Svratky

Studánky jsme po chvilce hledání našli. Nabrali jsme vodu a za jednou studánkou jsme našli překrásnou lesní tůňku. Úplně jako z pohádky – někde tady byste hledali princeznu zakletou do žáby. Nabažili jsme se přírody a pokračovali k velké Přírodní rezervaci Meandry Svratky u Milov (60,75 ha). Rezervace je velké území údolní nivy Svratky, kde řeka meandruje a tvoří slepá ramena a periodické tůně. Koryto řeky je obklopeno mokřady a zaplavovými loukami. Meandry doprovází vrby a olše a nepřístupná místa jsou domovem mnoha druhů vzácných ptáků. Louky poskytují zázemí pro zajímavé druhy rostlin – rdest alpský, ostřice trsnatá, hvězdoš háčkatý nebo chrastice rákosovitá.

Devět skal není jen o skalních masivech, ale i o nádherných lukách.
Devět skal není jen o skalních masivech, ale i o nádherných lukách.
První přístřešek s novou výbavou

Postupně jsme dorazili do obce Milovy a došli k Milovskému rybníku, u nějž leží Kemp Milovy, ve kterém jsme si koupili pivo a občerstvení. S posezením na břehu rybníka jsme si odpočinuli a zároveň měli tu nejkrásnější televizi na světě. A v podstatě u rybníka jsme už zůstali. Obešli jsme jej na protější břeh a zalezli zhruba 50 metrů do lesa a schovali se za palouček metrových stromků. Zde jsme začali stavět přístřešek. Natáhli jsme si tyvek a roztáhli plachtu. Do kovových oček na kratších stranách jsme použili trekové hole jako tyčky a za očka jsme je šňůrami, uříznutými z paracordového lana, vypnuli. Strany jsme pak připevnili přímo kolíky Robens Y-Stake, nebo si opět pomohli šňůrami. Už stačilo jen pod přístřešek nachystat karimatky, spacáky a polštářky.

V lesíku naproti jsme přenocovali.
V lesíku naproti jsme přenocovali.

Den druhý

Pár postřehů, co jsme zjistili hned první večer / druhý den ráno:

Přístřešek
  • Plachta Jurek Tarp 2 UL je super. Na svou relativně nízkou váhu je pevná a předchystaná kovová očka na styčných bodech a našitá očka na rozích a stranách jsou vynikající pro vypnutí plachty. Nicméně plachta je trochu větší než by bylo potřeba a vyspali by se pod ní v pohodě i 3 lidi i s věcmi. S oželením komfortu možná i 4. Pro dva lidi jsme se měli jako prasata v žitě. Naneštěstí jsme ale výšku hůlek / tyček nastavili dost nízko, což nám pohodlí zase hodně snížilo. Pod přístřeškem se dalo stěží posadit a museli jsme si dávat pozor, abychom si nehnuli s krkem, jak jsme se museli krčit. Na louku, kde fouká velký vítr by to bylo ideální. Do lesa ale příště zvedneme výšku alespoň na dvojnásobek.
  • Tyvek se ukázal jako geniální tah, není to sice nejlehčí podlážka na světě. Avšak je to levný a pevný materiál. Do lesa značka ideál. Rozměr 260×150 cm byl pro nás až moc. Pro příště to pravděpodobně zkrátíme. Na tyvek narazíte ve stavebninách, nebo třeba v obchodu nalehko.com jsou přímo nařezané pro jednoho / dva lidi.
  • Kolíky Robens Y-Stake – bylo fajn, že jsme je měli s sebou. Zvedne vám to trošku komfort v tom smyslu, že nemusíte hledat hromadu klacíků na kolíky. A za těch pár gramů navíc to stojí za to, si je vzít s sebou.
Spaní
  • Karimatka Term-a-Rest Z Lite Sol je opravdu fajn. Je to ale na každém, zda-li chce nafukovačku nebo klasickou. Mě se hodně líbí, že Term-a-Restka nemůže namoknout a je prakticky nezničitelná. Na druhou stranu, nafukovačka znamená zase větší komfort a výrazné ušetření nesených gramů.
  • Spacák Cumulus X-Lite 300 jsme si vybrali na základě mnoha velmi pozitivních referencí. A musím říct, že je to úžasný pytel. Je lehký a po sbalení kompaktní. Jen co ho vyndáte z obalu, hned můžete pozorovat jak se peří „nadechuje“ a za pár minut je spacák dvojnásobný. Látka je doslova „mazlivá“, z tohoto spacáku už nikdy nebudete chtít vylézt. Je totiž vysoce návykový. Parádně hřeje a příjemnější spacák jsem asi ještě nezažil. Svůj jsem melancholicky pojmenoval Obláček, protože spát v něm je jako spát na obláčku na obloze. Stojí sice dost peněz, ale nebudete litovat ani jedné koruny, které do tohoto spacáku vrazíte.
  • Na polštářek Sea to Summit Aeros Ultralight Pillow si musíte zvyknout. Nebo aspoň já jsem musel. Nafukovací polštářek si přelévá vzduch podle toho, jak na něm ležíte. Pořád ale lepší než zmuchlaná mikina pod hlavou …
Vaření
  • Večer jsme si chtěli na vařiči na tuhý líh ohřát večeři. Po pár pokusech s křesadlem mě hlad přemohl a použil jsem sirky z KPZ. Doporučuju všem si nejdřív o křesadle něco zjistit a vyzkoušet si ho v klidu ještě před trekem.
Ranní stoupání na Dráteníčky

Ráno jsme se probudili do prosluněného lesa. Ráno jako z pohádky. Sbalili jsme přístřešek, posnídali a vyrazili vstříc dalšímu dobrodružství. Jako první nás čekalo stoupání přibližně 135 výškových metrů k (rozlohou) malé Přírodní památce Drátenická skála (1,98 ha). Mohutná rulová skalní hradba byla zformována mrazovým zvětráváním ve čtvrtohorách. Blízké okolí skal pokrývají mohutné balvany. Na skalách roste mech rokyt cypřišový. Nepřístupné dutiny využívají sovy sýce rousného. Dráteníčky jsou rovněž velmi oblíbeným místem horolezeckých nadšenců. Jsou to opravdu nádherné skály tyčící se nad lesem borovic, smrků a jedlí. Mimochodem název Dráteničky pochází z doby, kdy se v Milovech a okolí nacházely hamry na výrobu kovových produktů.

Do výšky se tyčící Dráteníčky.
Do výšky se tyčící Dráteníčky.
Výhled na Žďárské vrchy

Z Dráteníčků jsme pokračovali na další (opět rozlohou) mini Přírodní památku Malinská skála (5,87 ha). Ke skále vede rozeklaná cesta mezi velkými kameny, která pořádně prověřila naše kolena. Nejnáročněší výstup treku jsme ale zvládli s hrdostí. Pod skálou jsme si zaslouženě odpočinuli a prozkoumali tajuplné a hlavně dostupné skalní terasy. Jedinečné výhledy do krajiny Žďárských vrchů byly dostatečnou odměnou. Malinská skála má podkovitě tvarovaný půdorys a její počátky sdílí s Dráteníčky. Tuto skálu si oblíbil ke hnízdění výr velký a skalní štěrbiny zase netopýr pestrý. Na stromech můžete spatřit ořešníka kropenatého nebo datla černého. Na vyhřátých kamenech loví svou kořist krásný zelený brouk svižník polní.

Prohlídka skalního hřibu

Po hřebeni kopců a dalších třech kilometrech nás čekala nejmenší Přírodní památka Lisovská skála (0,46 ha), jenž je jedním z nejlepších reprezentantů vlivu mrazového zvětrávání. Skálu tvoří dva na sebe navazující hřebeny. Na temeni skály se vytvořil pozoruhodný rulový skalní hřib, ke kterému lze snadno vylézt a prohlédnout si jej z blízka. Masiv a balvany vyhledávají i čtyřnozí zástupci světa zvířat. Například kuna skalní nebo plšík lískový. V prostředí skal je i dost tzv. mrtvého dřeva. Tedy spadané a tlející kmeny, klacky apod. poskytují útočiště mnoha vzácným druhům bezobratlích živočichů a hub. Právě dnešní populární „hmyzí hotely“, které si každý pořizuje na zahradu, se snaží simulovat přirozené prostředí, poskytované mrtvým dřevem.

Oblast Devět skal je součástí celého hřebenovitého pásu skalisek.
Oblast Devět skal je součástí celého hřebenovitého pásu skalisek.
Studené osvěžení

Následoval sestup k retenční nádrži, místními zvaný jako Rumpoltův rybník, ležící na říčce Břímovce. Cestou jsme využili nouzového přístřešku k obědu. Rybník původně akumuloval zdroje pro již zaniklý Rumpoltův mlýn. Rybník se postupně zanesl a hráz také přestala plnit svůj účel. To vedlo k vylití vody a podmáčení lesů krajiny. V roce 2006 Lesy ČR nádrž opravili a dnes slouží převážně lesní zvěři. U rybníka jsme se zastavili také my. Jsou zde hned dvě dřevěná odpočívadla. Hned jsme využili krásného počasí k rychlému okoupání. Opravdu rychlému, protože retenční nádrž má stále proudící vodu, která byla opravdu studená. Skvěle jsme se osvěžili a na sluníčku zase rychle uschnuli. Blízko rybníku je i pramen V pětníku, kde jsme doplnili zásoby vody.

Rumpoltův rybník měl stále proudící a chladnou vodu.
Rumpoltův rybník měl stále proudící a chladnou vodu.
Domov vzácné játrovky

Čekal nás poslední úsek – výstup na Devět skal. Plán byl přespat v lesích ještě před místní nejvyšší „osmistovkou„. Bylo ale ještě brzo, a proto jsme se rozhodli si nadejít trasu z dalšího dne a podívat se na Přírodní památku Bílá skála (3,28 ha). Rulová skalní hradba je dlouhá 60 m a dosahuje výšky až 28 m. Bílá skála je tradičním hnízdištěm krkavce velkého a výra velkého. Toto místo je jedním ze dvou lokalit vzácné játrovky – omšenky ohrnuté v Českomoravské vrchovině. Pozoruhodný je velký výskyt ohrožené plavuňovité rostliny vrance jedlého. Na jednu věž Bílé skály lze s opatrností vylézt i bez vybavení a prohlédnout si krajinu skalních bloků vybýhajících severovýchodně od Devíti skal.

Nejvyšší bod Žďárských vrchů

Vrátili jsme se zpět na Devět skal (3,33 ha), kde už v podvečer nebyl skoro žádný návštěvník. Měli jsme tak jedinečnou příležitost si velmi hojně navštěvovanou skalní přírodní památku užít jen za doprovodu ptačího štěbetání. Devět skal je rozsázhlý skalní systém se třemi dlouhými hřebeny a devíti věžemi s výškou 12-20 m. Úpatí je tvořeno 80 m dlouhým balvanovým proudem. Nejvyšší bod Žďárských vrchů je úchvatný. Skály byste mohli pozorovat celé odpoledne. Navíc lze vylézt i do výšky po skalních schodech a podívat se do krajiny. Skály jsou přirozeným prostředím pro sovy a veverky. Z méně známých tvořů jsou to pak ptáčci křivky obecné a jeřábka lesního nebo z hmyzího světa tesařík pruhovaný. Užili jsme si atmosféry a pozorovali jak se slunce pomalu blíží horizontu.

I to nejméně pravděpodobné se může stát

Z Devíti skal jsme slezli kousek pod vrchol k prameni Vysoká studně. Po příchodu jsme zjistili, že se nějakým záhadným způsobem vznítil svazek sirek v naší KPZ, což propálilo díru uzavíratelného pytlíku a prošlo i skrz jednu vnitřní stěnu batohu. Naštěstí oheň nejspíš neměl dostatek vzduchu v batohu a veškeré další vybavení zůstalo bez poškození. Byli jsme ale překvapení a udivení. Jediným vysvětlením, které nás napadlo, že se sirky v KPZ nějakým pohybem dostali ke škrtátku. Takže varování pro všechny, i to nejméně pravděpodobné se může stát. Pro nás to znamenalo velké poučení a rychlokurz s křesadlem, což mimochodem není vůbec nic jednoduchého. Je to ale jako rozdělávat klasický malý ohníček. Základem je dobrý troud, který jiskru zachytí. Hodně pomůže roztržený vatový tampónek nebo papírový kapesníček.

Klasické vaření v přírodě.
Klasické vaření v přírodě.

Den třetí

Zazvonil zvonec a pohádky je konec

Tentokrát jsme si tyčky od přístřešku nastavili na dvojnásobek, což nám zajistilo adekvátní pohodlí. Sbalili jsme se a vyrazili na kratičký zbytek etapy třetího dne, který měl jen pět kilometrů. Užili jsme si poslední procházky lesem, políčky a pomalu se blížili cíli. Trek jsme úspěšně zvládli. Trasa nebyla dlouhá, ani stoupání nebylo nějaké extrémní. Chtěli jsme ale mít dostatek prostoru prověřit své limity a vybavení. Už víme, že příště můžeme v pohodě zvolit delší a náročnější trasu. Vybavení obstálo na výbornou. Kouzlo přírody nás úplně pohltilo. Unavili jsme svaly a vyčistili mysl. A docela jsem začal rozumět lidem, kteří jsou na konci treku smutní, že už je konec, a už přemýšlí, kam vyrazí příště. Tak co zkusíte to taky?

Vybavení

Z vybavení vypisuji hlavně to zajímavé. Pro doplnění jsem dopsal klasický hliníkový ešus. Jinak mimo seznam to byly obyčejné kousky oblečení (ponožky a spodní prádlo). U bot a čelovky bohatě posloužily produkty z Decathlonu.

Chci speciálně vyzvednout produkty od:

Spaní
Vaření
Oblečení
Ostatní
Podobné články