Když jsem uvažoval, kam bychom se mohli zase vydat na vandr, neměl jsem ucelenou myšlenku, kam by to mělo být. Inspirace přišla v pravou chvíli, když jsem si v časopise Svět Outdooru četl a listoval za popíjení kávy na břehu Slezské Harty, psali tam o Pivní stezce v Lužických horách. To mě zaujalo na první pohled a při čtení jsem hned věděl, že to je to pravé ořechové. Originál Pivní stezka má 155 km. My ale máme jen čtyři dny, a zároveň si chceme trasu užít a zbytečně se nehonit. Pivní stezka je okružní trasa, začínající a končící v České Lípě. Decentně jsem tak oříznul část Varnsdorfu a Krásné Lípy a dostal jsem parádní trasu 86 km. Trek plný krásné přírody, hor a minipivovarů. To je přesně podle našeho gusta!
Den první
Připraveni na značkách v České Lípě
Je prosluněný čtvrtek a my vyrážíme vlakem do České Lípy. S sebou skvělou náladu, že konečně můžeme vypadnout z každodenního shonu, práce a betonové džungle. Na zádech kvalitní výbavu a na nohách měkké prošlápnuté boty. Nohy jsem pár dní předem postupně připravil na zátěž tím, že jsem si vždy ráno zašel několik kilometrů na procházku. Lépe jsem se nachystat nemohl. Starost o nohy se zkrátka vyplatí, o všech radách si přečtěte v našem článku: Jak se postarat o nohy na vandru. Takže nohy připraveny, batoh sbalený a my vyrážíme z nádraží do centra na oběd a v obchodě nakoupit na nejbližší den. Počasí je nádherné a my můžeme jdeme vstříc za novým dobrodružstvím.
První chvíle v lese směrem k Modlivému dolu
První kroky vedou po červené turistické značce severovýchodně od České Lípy. Jdeme příjemnou cestou mezi poli a za obcí Písečná se změní prostředí na lesní porost. Pro mě osobně je vždy ten první moment, kdy si uvědomím, že jsem vypadnul z civilizace do lesa, něčím výjimečným. Tato chvíle je vždy jen moje a já si ji vychutnávám plnými doušky. Ta lesní vůně, to šumění stromů a vše zbarvené do zelena. To je tak opojný pocit, který zkrátka zahřeje na srdci. Jdeme dál směrem na sever k obci Svojkov a velmi pomalu nabíráme výškové metry. Za Svojkovem se jdeme podívat na tajemný Modlivý důl, o kterém jsme se již rozepsali v článku: Modlivý důl, tajemný a magický.
Návštěva skalního hradu Sloup
Vychutnáme si genius loci tohoto místa a cestou zpátky na trasu si dáváme první osvěžující pivo v bufetu U třinácti Zázraků hned u silnice. Zelená turistická trasa nás vede dál směrem na severozápad. Vylezeme na silnici a jdeme po ní až ke známé historické památce. Skalní hrad Sloup se nachází jen dva kilometry od Modlivého dolu a tím, že se nachází na 35 m vysoké skále je viditelný z dálky. Hrad jsme samozřejmě navštívili a víc se o něm dozvíte v některém budoucím článku. Z krátké zastávky na hradě pokračují naše kroky po žluté, jenž je zároveň úsekem první etapy dálkové trasy napříč Českem – Via Czechia – středozemím. Prošli jsme obcí Sloup v Čechách a pokračovali po modré dál.
Dechberoucí podívaná na Havranních skalách
Modrá značka nás provede ještě menší obcí Radvanec s pěknými roubenými domky. Den už se krátil a my měli namířeno k turistickému přístřešku u Havranních skal. Místo s dostatečným zázemím na pohodlný nocleh bez nutnosti stavět přístřešek. Turistický přístřešek byl pěkný a opuštěný, stačilo jen posunout stoly a lavičky a na zemi jsme měli dostatek místa. Slunce se nám mezitím sklánělo k obzoru a my ještě využili situace a šli si vyšlápnout na ony Havranní skály, kam vede pěší trasa. Na skále se ocitnete nad vrcholy stromů což vám odhalí panorama široko daleko. A s naším západem slunce se krajina proměnila v dechberoucí podívanou. Lepší zakoneční prvního dne jsme si nemohli přát.
Den druhý
Po práci legraci a Údolí vzdechů
Den druhý, a my se probudili do krásného rána. Noc byla také poměrně klidná, občas někdo prošel po cestě, což člověka vždycky trochu vzbudí. Ohřáli jsme vodu na naše oblíbené kafe od Drip it a po snídani klidným tempem vyrazili. Vrátili jsme se kousek zpět a podívali se na vyhlídku, odkud jsme viděli Radváneckou skalní věž a skalní masiv s výstižným názvem “Po práci legraci”. To byla věru podívaná, až jsme se divili, jak je taková hezká vyhlídka schovaná. Naplnění novou energií jsme se vydali ukrojit další kilometry. Napojili jsme se zpět na modrou turistickou značku a prošli rozcestím Údolí samoty dál, kde nás pak čekalo prudké stoupání 100 výškových metrů v místě nazvaném Údolí vzdechů …
První pivovar na cestě
Ovšem ani Údolí vzdechů nás nezastavilo, hnala nás velká motivace. Jako jednu z prvních dopoledních zastávek byla totiž obec Cvikov se stejnojmenným pivovarem! Další přibližně 2,5 km k pivovaru uteklo jako nic. My si v restauraci v pivovaru Cvikov sedli na zahrádku a užívali si zaslouženého relaxu. Ochutnávka piv a oběd nám dobily dostatek energie a my se vydali ještě k blízkému rybníku s nadějí, že využijeme hezkého počasí ke krátké koupačce. A jak jsme si usmysleli, tak se taky stalo. Sotva by nám něco dalšího udělalo ještě větší radost. Další kroky nás vedly zpět do Cvikova, krátký nákup a dlouhou ulicí jsme opouštěli obydlené území.
Kalvárie na Křížovém vrchu vás nadchne
A tu se nám otevřela dlouhá lipová alej nesoucí silnou duchovní atmosféru. Alej je totiž doprovázená křížovou cestou vedoucí na Křížový vrch – Kalvárii. Velmi zajímavá a neobyčejná křížová cesta zkrátka nadchne, ať už jste věřící nebo ne. Z Kalvárie se držíme stále modré turistické značky až k asfaltové cestě, po které jsme pokračovali dál, abychom si cestu malinko zkrátili. Moc dlouho nás to ale na silnici nebavilo, a proto jsme u další obce Trávníky z hlavní cesty sešli a vydali se víc “divočinou”. Další kilometry až do Antonínova údolí jsme ukrajovali po cyklostezce Cesta k sousedům. A brzy jsme už seděli na zahrádce hospůdky v Mařenicích, aneb naše další pauza na posilnění zlatým mokem.
Do Německa na Jeptišky
Dostáváme se do pozdějších odpoledních hodin a cesta z Mařenic po žluté turistické značce postupně víc a víc stoupá ve výškových metrech. Trasa střída louky a lesní porosty, a tak pořád dokola až do obce Krompach – poslední civilizace na české straně, kterou dnes procházíme. Z Krompachu nás žlutá vezme na státní hranice s Německem, zbytek dnešní trasy strávíme mimo naši zem. Žlutá nás dovede ke Krkavčím kamenům, dál už po červené. Po jednom kilometru ještě využíváme čas krátkou odbočkou na monumentální skalní útvary Nonnenfelsen – Jeptišky. Od Jeptišek je to asi 3 km k další nouzovně, kde se zabydlujeme na noc. Tentokrát odpadáme vyčerpáním téměř ihned.
Den třetí
200 metrů dolů, 240 metrů nahoru
Tišší noc jsme si neuměli představit. Ona nouzovna byla od hlavní hřebenovky trochu bokem a za celou noc nás vůbec nic nevyrušilo. Po ranní rutině a energii-dárné kávě vyrážíme za dalším dobrodružstvím. Z krátké hřebenovky po česko-německých hranicích se nám cesta sklouzává do nižších nadmořských výšek. Zrovna na této trase jsme potkali také dvě slečny s plnými batohy, zrovna jdoucí severní trasu Stezky Českem. Po červené slezeme více než 200 výškových metrů a křížíme větší silnici do Německa. Hned za silnicí dostáváme zatěžkávací zkoušku solidním krpálem. Naše první zastavení je dnes zřícenina Tolštejn, a ta leží 240 metrů výš než zmíněná silnice.
Osvěžující limonáda a domácí štrůdl
Velké horko a zpocená záda nás doprovázejí celý kopec. Dofuněli jsme k odbočce k hradu v jeho bezprostřední blízkosti, když jsme na kraji cesty zahlédli malé občerstvení. Děti místních, které si přivydělávaly prodejem osvěžující limonády a domácího štrůdlu. Ideální pro pocestné a tuláky, jako my, kterých tudma za den musí projít desítky. To jsme samozřejmě nemohli odmítnout a občerstvení jsme s díky přijali. Po krátké pauze hurá na Tolštejn! Poměrně zachovalá zřícenina hradu, nabízející ty nejkrásnější výhledy. Leckterá rozhledna by mohla závidět. Na Tolštejně jsou zbudovány nejméně tři vyhlídkové plošiny. Budete si tak moci užít doslova 360° panoramatický rozhled.
Na nejvyšší bod celého vandru – kopec Jedlová
A když jsme už byli na hradě, nemohli jsme si nedopřát další půllitr zlatavého moku – a zrovna to byl Cvikov, no kdo by to řekl! Skvělé pivo má svůj věhlas a věrné odběratele. Z Tolštejnu naše kroky míří na nejvyšší bod celého vandru – kopec Jedlová (774 m n.m.) se stejnojmennou rozhlednou. Po předchozí zkušenosti s výšlapem na Tolštejn jsem viděl černo před očima už předem. Nakonec jsem byl ale mile překvapen, neboť kopec utekl jako voda a my byli najednou nahoře. Nádherná rozhledna vypadající jako věž nedobytné tvrze se majestátně tyčí na kopci. Kéž by tak z ní byl výhled tak pěkný jako z Tolštejnu. To nás, pravda, trošku zklamalo. Na druhou stranu restaurace u rozhledny byla ideální příležitost k obědu.
Rozseknutý nehet a voda ledová
Z Jedlové, jakožto severozápadního rohu našeho vandru, se stáčíme na jih. Několik kilometrů převážně lesním porostem za občasného klesání. Mnohdy ale jen obcházíme kopečky po vrstevnicích. Takto míjíme kopce Střední vrch, Velkou Tisovou a Sokola. K večeru chceme dorazit do obce Kytlice, ovšem ještě předtím je lesní rybník u Kytlic, oblíbené koupací místo pro místní. Po propoceném dni to přece musíme využít. Bagáž shodíme v zadní části na skalnatém plácku. Kamarád si jde bos shodit svršky kousek dál a zanedlouho se kulhající vrací zpět. Sršící sprostými slovy mi ukazuje rozseknutý nehet na palci a zakrvácenou nohu. No, takže koupačka jen pro mě. Voda byla pěkně ledová!
Lužické hory zbarvené do fialových barev
Nohu jsme ošetřili a oba doufali, že se zraněním zvládne zbytek vandru dojít. Zakempíme v obci Kytlice, kde je minipivovar Helene. Samozřejmě ochutnávka dalších zlatavých kousků a teplá večeře vždy zlepší náladu, aspoň trošku. Kamarád nechává pohmožděné chodidlo odpočinout a ránu ještě převazuje. Nejspíš zbytek pochodu zvládne. Sluníčko už se schyluje k horizontu a my vyrážíme k našemu poslednímu nocovišti. Opět dřevěný přístřešek na kopci, musíme si k němu vyšlápnout 220 výškových metrů. Po cestě se nám otevírají výhledy na sever a nádherné západy slunce. Lužické hory zbarvené do fialových barev, nebe oranžové až rudé, jako by před očima hořelo. Páni to byla podívaná.
Den čtvrtý
Zastavení v Novém Boru
Měli jsme štěstí. Plánovali jsme, že všechny tři noci přečkáme ve dřevěných útulnách a všechno nám to vyšlo. Poslední naše nocoviště bylo na hranici louky a lesa. Odtud jsme vyráželi do příjemného rána, kdy se louka teprve probouzela k životu. Scházíme z kopce na silnici, kde se napojujeme na modrou turistickou značku. Jdeme na jihovýchod přes obce Polevsko a Arnultovice. Velmi rychle se dostáváme do města Nový Bor, kde taktéž chceme navštívit místní minipivovar BORN, ten ale otevírá až v 11 hodin dopoledne a my jsme tu brzy. Čas využíváme příjemnou kávou a zákuskem v cukrárně na rohu náměstí Míru. Já si stihl projít náměstí a blízké okolí s památkami.
Poslední kilometry do cíle
Jakmile nám minipivovar otevřeli, využili jsme jej rovnou k obědu. Ochutnali dvě piva a další vzorky jsem si nakoupil v lahvích. Přivezu si je pak domů a můžu piva ochutnávat i týdny po vandru. Jdeme zpět a máme skvělý čas. Jdeme po žluté velmi rychle a moc se nezastavujeme. Obcházíme kopec Skalický vrch a zastavujeme se u obory Skalice, kde jsme viděli desítky jelenů a daňků. Chvíle, kdy se tato majestátná zvířata ochlazovala v jezírku, nás obohatila speciálním pocitem. Do České Lípy nám zbývá posledních 6 km, které zmizí jako nic. Měli jsme ještě v úmyslu ochutnat pivo v klášterním pivovaru Lípák, otevírá ale až ve čtyři odpoledne, a to už budeme dávno pryč. Tak snad někdy příště.
Zhodnocení vandru?
Naprostá paráda. Příroda je v Lužických horách úchvatná a zároveň kopce nejsou tak vysoké, aby člověka sedřely z kůže. Všechny tři noci jsme mohli spát v přístřešcích a nouzovnách s pevnou střechou nad hlavou, byť jsme samozřejmě měli všechno vybavení na vlastní přístešek s sebou. Opravdu! Kvalitní plachtu Jurek Tarp 2 UL, tyčky bychom použili naše trekové hole Fizan Compact 4, lanko z padákové šňůry, podlažku z tyveku, karimatku Term-a-Rest Z Lite Sol a spacák Cumulus X-Lite 300. To vše jsou již léta ověřené produkty, se kterými jezdíme do přírody. Produkty, které mají naši důvěru a proto vám je můžeme vřele doporučit.
Vybavení
Chci speciálně vyzvednout produkty od:
Spaní
- Batoh Gossamer Gear Gorilla 50 (910 g)
- Spacák Cumulus X-Lite 300 (465 g)
- Karimatka Term-a-Rest Z Lite Sol (410 g)
- Polštářek Sea to Summit Aeros Ultralight Pillow (60 g)
- Plachta Jurek Tarp 2 UL (600 g)
- Kolíky Robens Y-Stake 6 ks (84 g)
- Kolík / Toaletní lopatka MSR Blizzard Stake (27 g)
- Podlážka Tyvek 260×150 cm (240 g)
- Šňůra Parachute Cord 30 m (220 g)
Vaření
- Titanový hrnec Keith Mug 900 ml (127 g)
- Sporka Esbit Titanium Spork (17 g)
- Nůž Antonini Old Bear Total Black L (42 g)
- Křesadlo Švédský podpalovač, MFH (52 g)
- Zapalovač mini True Utilitity FireStash (25 g)
Oblečení
- Nepromokavá bunda Montbell Storm Cruiser Jacket (284 g)
- Mikina The North Face M 100 Glacier Full Zip (315 g)
- Merino tričko Icebreaker Tech Lite SS Crewe Arctic Fox (136 g)
- Kalhoty/kraťasy The North Face M Exploration Convertible Pants (390 g)
- Kšiltovka Helikon Baseball Vent, Coyote (69 g)
- Opasek Pacsafe Cashsafe (71 g)
- Boxerky Icebreaker pánské Anatomica Mens (53 g)
- Ponožky Icebreaker pánské Hike Lite Crew (62 g)
- Voděodolné ponožky Bridgedale Storm Sock LW Ankle (90 g)
- Trailové boty Altra Lone Peak (306 g)
Ostatní
- Lékárnička Supportmed (166 g)
- KPZ, vlastní (100 g)
- Trekové hole Fizan Compact 4 (338 g)
- Miničelovka Petzl BINDI (34 g)
- Peněženka Mighty Wallet (13 g)
- Zubní kartáček GUM Travel (19 g)
- Skládací láhev Platypus Platy Bottle 2l (36 g)
- Skládací láhev Platypus SoftBottle 1l (25 g)
