Jak možná víte, loni jsme publikovali seriál článků o ostrově Madeira. Tento tropický ráj je v mnoha směrech unikátní a jeho opravdové kouzlo pocítíte až s vlastní zkušeností. Na Madeiře se toho dá dělat hodně. Můžete projít všemožné levády nebo vystoupat do výšky 1800 m n.m. Můžete odpočívat na pláži z černého písku nebo využít ke koupání přírodní lávová jezírka. A mimo všechny aktivity můžete vyzkoušet něco opravdu speciálního. Madeira je totiž jedno z nejlepších míst v Evropě ke sledování velkých mořských savců, jako jsou delfíni a velryby. My jsme neváhali tuto možnost “popadnout za pačesy” a na pozorování jsme vyjeli. A stala se nám tam nevšední příhoda … se šťastným koncem.
Nikdy nelze garantovat, že nějaká zvířata uvidíte
Na Madeiře je agentur, které vám dokážou pozorování delfínů a velryb zprostředkovat spousta. Některé přímo v hlavním městě, jiné jsou v odlehlejších místech jako Porto Moniz nebo Calhetta. My to měli v malém přístavu v Quinta do Lorde, téměř až u Ponta de São Lourenço. Vybrali jsme si agenturu s těmi nejlepšími recenzemi – Madeira Sea Emotions. U těchto výprav nelze nikdy garantovat, že nějaká zvířata uvidíte. Nicméně tyto agentury už mají léta zkušeností a jdou na to chytře. Zatímco plavidla s turisty jedou na vodu, tak na vysokém útesu na souši je tzv. “Spotter” neboli pozorovatel s dalekohledem, který hlídá vodní hladinu. Jakmile uvidí, kde se zvířata objevují, předá vysílačkou informace na loď.
Zanedlouho už jsme se naloďovali
Jednoho překrásného rána jsme se dopravili půjčeným autem z Funchalu do Quinta do Lorde. Na místě jsme už tvořili skupinku asi 10 lidí plných očekávání. Milá slečna nás seznámila s tím, jak to bude probíhat. Prošli jsme si také jaké druhy delfínů a velryby je šance uvidět a rozeznat. Zanedlouho už jsme se naloďovali na malý člun s řadou dvojmístných sedaček. Oblékli jsme si povinné vesty a za okamžik už vyplouvali pomalu z přístavu. Čím více jsme se vzdalovali pevnině tím více člun nabíral rychlost, až jsme nakonec svištěli opravdu rychle.
Předem se namažte a nezapomeňte pokrývku hlavy
Raději doporučujeme tenké dlouhé rukávy a nohávy, mohla by vám být zima a ochrání vás to před sluncem. Jen pozor, oblečení si můžete namočit. Raději s tím počítejte. Za opravdu teplého dne by vám mohlo stačit tričko a plavky. Pořádně se ale namažte neboť z vodní hladiny se na vás budou odrážet sluneční paprsky intenzivně ze všech směrů. Pokrývku hlavy si vemte, dejte ale pořádný pozor, aby vám neuletěla.
K delfínům se přiblížíte opravdu blízko
Jakmile se začnete přibližovat k místům s pravděpodobným výskytem delfínů či velryb, loď zpomalí téměř na krok. K delfínům se přiblížíte opravdu blízko. Ti jsou tak hraví, že se ani moc nestydí. Budou vám podplouvat pod člunem a dělat jiné vylomeniny. Posádka vám vždy řekne, o jaký druh se jedná a přidá i pár zajímavostí. Po nějaké chvíli zamíříte zase na jiné místo, ve snaze dostat se k velrybám, které je mnohem těžší potkat. Na pozorování je šance, že uvidíte delfíny přes 90 %, u velryb je to už ale kolem 65 %. Je tak velmi pravděpodobné, že nejdříve obkroužíte několik skupinek delfínů, než narazíte na první velryby.
K velrybám budete přijíždět opatrně
My jsme objevili první velryby asi po dvou zastávkách u delfínů. Obrovská a velká stvoření, která si klidně plují na hladině a vlastně vypadají, jako byste na vodě obrátili černou kanoi vzhůru nohama. K velrybám budete přijíždět opatrně, jsou totiž hodně ostražité a jakmile ucítí, že jste příliš blízko, hodí “ploutev” neboli se potopí a to poslední co z nich uvidíte je švihnutí velkou ocasní ploutví než vám zmizí pod hladinou. Po pár minutách se nejspíš znovu vynoří, třeba několik desítek metrů od vás. To ale dost záleží na situaci. V našem případě jsme byli potichu a velryby se k našemu člunu přiblížily téměř na dosah ruky. To vás naplní tak osvíceným zážitkem, jako máloco.
A záchranná akce mohla začít
U zhruba třetí skupinky dvou velryb jsme si všimli, že jedna z nich má něco podivného v tlamě. Rozpoznali jsme kus zelené rybářské sítě. Velryba ji měla zamotanou v hubě a kolem hlavy. To nás z úžasného rozpoložení velmi rychle vrátilo do smutné reality. Okamžitě jsme na to upozornili naši posádku. A záchranná akce mohla začít. Naše posádka se spojila se svými kolegy na souši, kterým oznámili celou situaci. A ti okamžitě volali pobřežní stráži a místním ochráncům přírody, tedy hlavním orgánům, kteří by dokázali nebohé němé tváři pomoci od kruté, bolestivé a zbytečné smrti.
Naštěstí jsme ji neztratili
Mezitím instrukce od úřadů pro nás byly jasné – z povzdálí sledovat velrybu, abychom znali její lokaci pro další eskalaci událostí. To ale nebylo úplně jednoduché. Velrybě začalo být podezřelé, že ji sleduje podivná věc na hladině a začala nám občas utíkat. Čas od času se potopila a vynořila pár desítek metrů vedle. Naštěstí jsme ji neztratili, zvláště po tom, co jsme se dozvěděli, že Madeira Sea Emotions dostala od úřadů povolení vyslat na záchrannou akci malý člun s potápěčem, který pokusí velrybu vyprostit.
Jak nám posádka vysvětlila, pro velrybu je velký člun hrozba. Ale jediný člověk – potápěč, je pro ni téměř neškodný. Je to podobné, jako vnímají sloni lidskou rasu. Pro ně je člověk takové roztomilé a neškodné zvířátko, přesně jako pro nás malé kočky.
Člun s potápěčem je na cestě
My jsme se měli od velryby vzdálit, abychom nedělali rušivý element, až se potápěč pustí do akce. Odpluli jsme z dohledu a čas využili pozorováním dalších skupinek delfínů a velryb. Po asi 30 minutách, kdy jsme byli napnutí jak kšandy, se k nám začala přibližovat malá loď. To bylo ono záchranné plavidlo! Když byli skoro u nás, hrdě nám ukázali, velký kus zelené rybářské sítě. Zachráncům se dotyčnou velrybu již nepodařilo vyhledat, nebo alespoň nenašli žádnou, která by měla na čumáku rybářskou síť. Namísto toho ale našli velký kus zelené rybářské sítě volně na mořské hladině. Tu z vody vytáhli a po nějaké chvíli odpluli za námi.
Pomohli jsme zachránit život velrybě
Jak nám řekli lidé ze záchranného plavidla, nejspíš jsme velrybu hodně vyrušovali. A tím jsme ji donutili k velkému pohybu. Jak se velryba zmítala, vynořovala se a potápěla, a tak pořád dokola, tak se jí, zřejmě, nějakým zázrakem podařilo vyprostit ze sítě bez cizího zásahu. Pomohli jsme zachránit život velrybě, která by bez nás velmi pravděpodobně uhynula. Jak jsme se ty radostné zprávy dozvěděli, chtělo se nám samým štěstím i plakat. A bylo nám úplně jedno, že jsme přišli o část vyjížďky, kdy jsme se museli věnovat záchraně. Každý jeden člověk v člunu byl šťastný, že to dobře dopadlo. Prostě příběh, který nevymyslíš. A my ho mohli prožít na vlastní kůži.
Malé poselství na konec tohoto neuvěřitelného příběhu
Vrátili jsme se do přístavu a udělali si s rybářskou sítí skupinovou fotografii. Zástupci Madeira Sea Emotions nám zatleskali a my cítili skutečnou radost a vděk. Jeden (ne)obyčejný dobrý skutek vám vlije do srdce tolik dobrého, že se z toho můžete těšit ještě dlouhá léta potom. Z toho vyplývá i malé poselství na konec tohoto neuvěřitelného příběhu. Nebuďte lhostejní ke svému okolí. Ať už jde o přírodu, zvířata nebo lidi, občas zkrátka každý potřebuje pomoc někoho jiného. A zvláště pokud jde o pomoc ryzí, nesobeckou a nezištnou … Pak zažijete ten vděčný, duchaplný a naplňující pocit, že nejste na tomto světě zbytečně.
