Jak je známo, příroda si umí vždy poradit. A čím dál víc si musí příroda umět poradit s tím, jak jí znečišťuje a poškozuje člověk. Není proto na škodu, občas přírodě v jejím snažení trochu pomoct. Příroda to ocení a nazpět se vám dostane skvělého pocitu. Proto jsme se opět rádi připojili k veřejné iniciativě Ukliďme Česko, jejímž jsme mediálním partnerem. V rámci Ukliďme Česko bylo na hlavní úklidovou sobotu nahlášeno 4250 úklidů po celé zemi. My jsme vyrazili do lesů u Jedovnice, severovýchodně od Brna. Rukavice a odpadkové pytle s sebou, pročistit trochu přírody, aby zase aspoň na chvíli byla místní příroda čistá a zdravá.
Úklid hned po vstupu do lesa
Úklidový okruh jsem naplánoval na 11 km převážně skrz lesy a kolem rybníků. Začátek i konec byl u parkoviště přímo u rybníku Olšovec. Vyrazil jsem směrem k hrázi a odtamtud už je to pořád jen po žluté turistické značce. Kolem rybníku a za chvilku jsem byl v lese. A byl jsem sám a bylo ticho. Slyšet byl jen šustící les. K mé radosti ani odpadků kolem lesní cesty nebylo moc. Nejčastěji papírové kapesníčky, vhlčené ubrousky a papírky od bonbónů. Krátký stoupáček tak byl docela rychle za mnou. Příroda okolo mne nádherná a zelená.
Vajgly a dobře schovaná petka či plechovka
Pokračování doprovázelo sbírání vajglů, kterých bylo na můj vkus mnoho. Až mne to dovedlo k zamyšlení, že nebýt neukázněných kuřáků, kterým je jedno, kam toho špačka zahodí, byl by svět o dost čistějším místem. Po několika desítkách minut se moje oči dokázaly naplno soustředit na hledání odpadků. Podobně, jako při hledání hub. Pak jsem viděl i malé papírky, kousky plastových sáčků a podobně. A to i takových, které byly dovedně schované. Jako PET láhev, kterou už si pomalu začal zabírat mech. Nebo hlouběji mezi stromy schovanou plechovku.
Byly i velmi čisté úseky
Následoval delší úsek, kde jsem neposbíral skoro nic. Až když jsem dorazil k hájovně Na lukách, bylo u parkoviště v křoví pohozených několik lahví, plechovek či obalů od sladkostí. Po sesbírání jsem pokračoval stále po žluté, asfaltkou na východ. Na rozcestí u pomníku Karla Schindlera jsem našel dokonce něco jako malý ocelový klínek. Kousek později jsem do svého pytle dával dokonce velkou plenku, která jistě nebyla plná jen vody. To ale kupodivu stále nebyl největší bizár, který jsem pak z přírody odnášel … Mimo to spousta posbíraných papírových kapesníčků a vlhčených ubrousků. Možná až moc.
Nádherné lesy dobíjí energii
Další kilometry probíhaly rychle a u rozcestí Liščí leč jsem se odklonil po zelené. Mimochodem zdejší lesy mají opravdu nádherné scenérie. Až mi to bralo dech. Fotogenická panoramata a pohledy, které byly jako vystřiženy z reklamy na pravou českou přírodu. Tohle jsou přesně ty chvíle, které mi dobíjí energii, a které mě naplňují. I proto tu jsem. Uklízím smetí z míst, které miluju. V dalších kilometrech po zelené toho naštěstí moc nebylo. Až něco málo u památníku Ernsta Kreutzera, lesníka ze Znojemska. Pár plastových střepů z vyhořelé hřbitovní svíčky. Žádná hrůza.
Největší odpadkový bizár
Na rozcestí, kousek dál, pak dva obaly od banánků v čokoládě, další PET láhev a plechovka od Birellu. V další části cesty se sbírání vajglů změnilo na sbírání nikotinových sáčků. Smutné je, že jsem našel v houští i celou krabičku na ně. Lidi, no ták, nebuďte prasata. Les či lesní cesta fakticky není odpadkový koš. Nakonec za rozcestím u Budkovan jsem u stromu našel pohozený pytlík, zřejmě se psími výkaly. Toto jsem popravdě vůbec nepochopil. Majitel po svém psu uklidí výkaly, a pak celý pytlík pohodí u stromu? To už by bylo lepší nechat ty exkrementy v přírodě volně bez plastu …
Musím lidi pochválit, tato lokalita je na tom dobře
Nakonec při cestě zpět už to byly zase jen vajgly, tyčinky od lízátek a podobné malé věci. Naštěstí už toho nebylo moc, a proto, při konečné bilanci mého výletu, jsem měl vlastně docela radost. Ke kontejneru jsem nesl dva pytle plné odpadků z lesa, což je při porovnání s tím, když jsem uklízeli ve Všechovických lesích, sotva polovina. Měl jsem radost, že zde lesy jsou opravdu poměrně čisté a bez smetí. Přál bych si jen snad, abych těch vajglů musel sbírat méně. To samé se týká i obalů od bonbónů. A nakonec se to nejvíc týká papírových kapesníčků, kterých jsem posbíral nejvíce. Ukliďme Česko v lesích Jedovnice hodnotím jako velký úspěch.
