V zimě se často lebedí v komfortu vlastního domova, ale byla by škoda nevyužít krásy zasněžené přírody. Můžete se tak s námi vydat za zimní krajinou Vírské přehrady a Karasínských lesů. Vyrazíme na Vysočinu, východně od Žďáru nad Sázavou, do obce Karasín. Tato malebná vesnička leží na kopci a má vlastní rozhlednu, která vypadá jako krmítko na bidýlku (o té ale až někdy v jiném článku), a také vlastní lyžařský areál s vlekem o délce 450 m. Zaparkovat lze například u zmíněné rozhledny. Vyrazili jsme od rozhledny z kopce přes celou vesnici a zamířili na lesní cestu. Cesta vedla krásnou zasněženou přírodou, lesy a pasekami. Z pravé strany byl kopec Slavíčkův vrch z druhé strany stéká Karasínský potok, u kterého jsme viděli srnku, která se zrovna napájela a přikrmovala u krmelce. Minuli jsme zasněžené stromy a sestoupili o pár desítek metrů níže, kde nás už čekala Vírská přehrada.

Karasínské lesy - plné míru a klidu.
Karasínské lesy – plné míru a klidu.

Vírská přehrada

Vírská přehrada (oficiální název Vodní nádrž Vír I) se pyšní třetí nejvyšší hrází v České republice, která dosahuje 76,5 m. Přehrada byla dostavěna v roce 1957 a vznikla za účelem regulace průtoku řeky Svratky, jako prevence proti povodním a energetickému využití. Původně se uvažovalo o využití pro rekreační účely, ale nakonec z tohoto plánu sešlo a nádrž dostala status vodárenské ochrany. Voda je tedy čistá a pro návštěvníky tabu. Nicméně to nám v zimě nevadilo, protože byl celý povrch pokrytý vrstvou ledu a doplňoval nádherné zimní panorama. Vydali jsme se směrem k hrázi cestou vedoucí podél vody. Cesta byla docela hezky prošlapaná, šly vidět i náznaky běžkařských stop. Brzy jsme dorazili na odpočinkové místo Popelkova skála s překrásným výhledem na vodní plochu a protější břeh se skalami a s jeskynní Padouška.

Vírská přehrada a jeho impozantní panorama.
Vírská přehrada a jeho impozantní panorama.

Strom roku

Podél břehu přehrady potkáte několik boudiček, které by šly i využít na příležitostný bivak, některé i s výhledem na hladinu přehrady. Tyto boudičky jsou součástí Svratecké vodohospodářské naučné stezky. Po cestě dále narazíte na potůček jdoucí podél cesty, a taky na studánku Pravobřežka, ze které se můžete napít z erárních hrnečků. No, tedy toto platí spíše asi v létě, neboť v zimě byly hrnečky přimrzlé … Když se od studánky podíváte na přehradu, uvidíte na maličkém poloostrůvku zvláštní strom. Jedná se o Chudobínskou borovici starou až 350 let, kterou přezdívají „Strážkyně zatopeného údolí“. Pokud budete mít štěstí, tak bude v přehradě více vody, a strom bude doslova „růst z hladiny“. Strom je tak zajímavý, že se stal Stromem roku 2019 a dokonce Evropským stromem roku 2020.

Strážkyně zatopeného údolí.
Strážkyně zatopeného údolí.

Vyhlídka Klubačice

Při dalším přiblížení hrázi ještě narazíte na vyhlídku Kobylí skála nabízející další výhled na přehradu. Brzy vás uvítá už hráz přehrady, která působí monumentálně. Úchvatné pohledy na přehradu nebo z hráze dolů na Svratku a konec přilehlého městečka Vír. My jsme se pokochali a pokračovali přes hráz na druhou stranu přehrady, kde jsme za autobusovou zastávkou a několika budovami hráze, odbočili na lesní cestu doprava a vydali se do kopce za dalšími výhledy z výšky. Cestička byla neprochozená s 20 cm zamrzlého sněhu, takže výstup chviličku trval. Hned na prvním poli bylo vyhlídkové místo na přehradu. Pokračujte dál. Obejděte vysílač a na rozcestí si vyberte trasu na vyhlídku Klubačice, kam vede úzká lesní cestička po vrstevnici. Pozor, v zimě to může klouzat. Dorazíte na vyhlídku, která je na skále a nabídne se vám pohled na celé údolí Svratky, město Vír a okolní kopce. Můžete také z výšky a dálky sledovat horolezce na ferratě Ledová stěna.

Třetí nejvyšší hráz v ČR - to je Vírská přehrada.
Třetí nejvyšší hráz v ČR – to je Vírská přehrada.

Ferrata Ledová stěna

Z vyhlídky se dá snadno (i v zimě) slézt do města a dojdete tak k Ledové stěně, na kterou jste se dívali z Klubačice. Ferrata má dvě tváře. V létě je to klasická ferrata (obtížnost B – C) s ocelovým lanem vedoucí přes východní a severní stěnu k vrcholu Velké věže. Lezci pak pokračují k lanovém mostu měřícímu pět metrů a končí na vyhlídce. V zimě se ferrata promění v uměle vytvořený ledopád, kde se bez maček a cepínů neobejdete. Ledopád je uznaný jako cvičný terén ČHS. Lezení po ledu je už pro znalé a zkušené lezce a místní řád Ledové stěny vás upozorní, že při lezení často padají kusy ledu, a proto je do blízkosti stěny vstup dovolený pouze s přilbou a velkou ostražitostí. Nejlepší je proto sledovat odvážné lezce z druhé strany řeky, kde již nebezpečí nehrozí.

Ferrata Ledová stěna a neohrožení lezci.
Ferrata Ledová stěna a neohrožení lezci.

Podobné články