Pobyt na horách je krásný, ale lehce se může změnit v noční můru a v mnoha případech si za to můžete sami. Horská služba, ve všech českých horách, každou sezonu pátrá po ztracených turistech či ošetřuje různá zranění, a to jak lehká, tak vážnější. Nejvíce těchto úrazů připadá na vysokohorskou turistiku a nejkritičtější věková skupina je 20 až 35 let. České smrtelné úrazy se nejčastěji vyskytují na Slovensku, v ČR a v Rakousku.
Hory jsou krásné, ale mohou být zrádné
Případnému zranění, prochladnutí či zabloudění můžete zabránit dodržováním osvědčených pravidel. Na túru nikdy nechoďte sami, v penzionu vždy oznamte kam se chystáte a kdy asi plánujete návrat, dostatečně se oblékejte a mějte sebou pohotovostní batoh s náhradními ponožkami, rukavicemi, čepicí, obvazem, sirkami, baterkou, nožem, píšťalkou, nealkoholickým nápojem a zásobou potravin odpovídající času stráveném v přírodě. V mobilním telefonu byste měli mít zadané číslo místní Horské služby. Trasu túry je potřeba pečlivě naplánovat, a to s ohledem na nejslabší členy skupiny.
Teplo je základ úspěchu
Teplo je základem vašeho úspěšného horského pobytu. Znamená to tedy obléci se vždy úměrně tomu kam a na co se chystáte. Obecně platí, že čím více vrstev na sobě máte, tím se zvyšuje tepelný komfort. Raději mějte dva tenčí svetry než jeden hrubý. Jiný oděv si pochopitelně vezmete na sjezdové lyžování, jiný na běžky a jiný na pěší túru. Společné pro všechny tyto varianty jsou takové doplňky jako čepice až na uši, teplé nepromokavé rukavice, vzdušné oblečení, ve kterém se nepotíte a kvalitní boty. Vedle speciální lyžařské obuvi vám každý zkušený horal jistě poradí pevné kotníkové pohorky, ve kterých se vám dobře chodí, netlačí vás a máte je již „rozšlápnuté“ na svou nohu, aniž by hrozily puchýře. Teplo podporují rovněž tekutiny. Nejvhodnější je hořký čaj v nádobě, jež udržuje stálou teplotu. Rozhodně vylučte alkohol. Na malou chviličku vás zahřeje, ale později se dostavuje chlad.
Přecenění sil může ohrozit život
Naprosto každou sezonu vyjíždí Horská služba k případům, kdy lidé přecení své síly. Návštěvníci hor neumí odhadnout své zdatnosti, fyzickou kondici, nevhodně se vzájemně popichují. Věty typu: „Copak si na ten svah netroufneš? To přece zvládne i malé dítě,“ působí jako magnet na problémy, které mohou ohrozit i lidský život. Méně zkušený lyžař nechce ztratit tvář a proto se pustí i z takového kopce o němž ví, že nemá šanci ho bezpečně zvládnout. Menší zlomenina je pak vlastně výhrou. Rozbitá hlava nebo náraz do stromu v plné rychlosti končí zpravidla zbytečně smrtí. V dnešní době by měla být přilba pro lyžaře téměř povinným vybavením, zvláště u dětí. Podobné je to na horské túře. Skupina se vydá na delší trasu a není schopna ji dotáhnout do úspěšného konce, zhorší se počasí, je mlha, případně nastává tma, hrozí laviny. Horské službě pak může trvat i několik hodin než takové nezodpovědné turisty najde.
Hlavně nepanikařit, jednat uvážlivě
Problémům se můžete svým chováním buď vyhnout nebo jejich riziko snížit na minimum. Než vyrazíte z bezpečí do přírody sledujte předpovědi počasí, na konkrétní podmínky se můžete informovat přímo na Horské službě, za všech okolností dodržujte její pokyny a mějte na paměti, že skupina je tak silná, jak je silný její nejslabší člen. Nikdy nechoďte do míst označených jako lavinové nebezpečí. Když už se stane, že vás extrémně špatné počasí zastihne ve volné přírodě nebo je někdo zraněn, snažte se situaci řešit. Pokud se jedná jen o lehčí zranění a počasí to dovoluje, ošetřete ho a snažte se dostat co nejrychleji do civilizace. Mobilním telefonem můžete upozornit své známé a Horskou službu. Když to sami nezvládnete, zůstaňte na místě, rychleji vás tak najdou. Dobře se oblékněte, dodržujte pitný režim a mnoho nemluvte, ať se zbytečně nevysilujete. Zvuk píšťalky je slyšet i na velké vzdálenosti, upozorníte na sebe. Snažte se rozdělat oheň. Zásadně se vzájemně neopouštějte. Víc než vhodné je pořád něco dělat, udržujete se tak ve střehu a nemáte tendenci usnout.
Vichřice a mráz neznamenají smrt
K ukrytí před větrem a mrazem poslouží dobře prostor u kmene jehličnatého stromu, nejlépe smrku, jehož větve sahají až do sněhu. Ukrýt se lze i za hranicí dřeva nebo vývratem, a to zvláště před větrem. Když tento úkryt zakryjete větvemi, přežijete i větší mráz. Je-li dost času, je možné vybudovat i jednoduché stavby ze sněhu, větví dřeva atd. Vchod do úkrytu udělejte vždy dole, aby vám neunikal ven teplý vzduch. Pamatujte si, že ve sněhu je teplo, proto stavějte a budujte nouzový úkryt vždy dolů do sněhu. Sněhový záhrab se dá vybudovat i s pomocí lyží (slouží jako lopatka, případně drží střechu). Nezapomeňte venku tento záhrab označit, např. tím, že k němu zapíchnete lyži či hůl, aby vás záchranná skupina lehce našla.
