V tomto článku se vydáme na Moravu, na území Dolnomoravského úvalu. Tedy kousek severně od Hodonína a navštívíme zde nádherné lesy a tichou přírodu. Zvláště v časech raného jara je výlet krásný a povznášející. Příroda se pomalu probouzí a po zimě jsou první větší zelené trávy, keře a koruny stromů. Něco jako zázrak. Podobně jako ve článku Ždánické lesy – chrám ticha a klidu zde nenajdete přebujelé turistické cíle a jistě zde bude méně lidí než na Sněžce. Ale můžu vám garantovat, že výlet je to opravdu krásný a uklidňující. Více než příjemná procházka v doprovodu zpěvu ptáčků a šustění lesa. A nezapomeňte vzít vašeho psího miláčka – tento výlet je totálně „dog friendly„.
Po Jezdecké aleji skrz severní cíp rezervace
Auto můžete nechat v Dubňanech u koupaliště a vyražte směrem na jih, kde se napojíte na žlutou turistickou trasu. Žlutá brzy odbočí od silnice do lesa, tak jen pozor ať to neminete. My jsme se na chviličku od žluté oddělili a šli po Jezdecké aleji na jih, kde jsme se ke žluté opět brzy vrátili. Ty lesy jsou opravdu dechberoucí. Vysoké stromy a panoramata, na která se krásné vzpomíná. I podloží lze brzo charakterizovat jako dost měkké – samý písek, i na lesních cestách. Nicméně jde se po něm hezky. Po všech těch tvrdých podkladech, po kterých šlapete ve městě, je to opravdu příjemná změna. Vaše kolena vám poděkují. Pokračujte dál, Jezdecká alej je docela dlouhá a vede celým severním cípem území národní přírodní rezervace.
Les stojící na základech z písku
Národní přírodní památce Hodonínská Dúbrava se přezdívá „Dubový les na píscích“ a má rozlohu přes 676 hektarů. Velmi svérázná příroda na tuzemskou krajinu. Les stojí na dunách navátého písku na nepropustném podloží a udržuje si tak vlhkost. Les je tvořen koloritem sušších i vlhčích míst a zároveň místy, kde dopadá více a méně světla. Jedinečnou mozaiku obývá nebývalé množství rostlin a živočichů. Unikátní je pro tento les skutečnost, že je posledním domovem v naší zemi pro motýlka okáče jílkového. Tento motýl potřebuje k životu řídké lesy s malými vlhkými světlinkami, na kterých rostou ostřice.
Podíváme se za ptactvem Mutěnických rybníků
Na rozcestí Černého bláta se dejte vpravo po červené. Cesta je opět příjemná rovinka bez kopců – celkově je to vskutku nenáročná procházka. Za necelého 3,5 km dorazíte k moc pěknému dřevěnému přístřešku, který má zvláštnost, neb přímo uprostřed je v zemi roura s poklopem. A když víko otevřete, najdete zde čerstvou pitnou vodu z pramene Ilčíčka. Lesní pramen Zbrodského lesa do dnešního dne zdobí přístřešek a osvěžuje návštěvníky. Jakmile si odpočinete, dorazíte k soustavě Mutěnických rybníků, jenž tvoří specifický biotop nejen pro ryby, ale hlavně pro ptactvo. Suchozemské území je u rybníků vytyčeno speciálně pro opeřené tvory. Mají tak svůj klid a největší dravec na světě – člověk, je neohrožuje.
Utéct z města
Nicméně nemusíte mít obavy. Rybníky jsou rozdělené a lze mezi nimi projít aniž byste ptáčky rušili. Jen co přejdete koleje, se napojíte na cestu, která vede přímo mezi rybníky a vine se daleko na sever. Procházejte se pomalu a sledujte hladinu rybníků, volavky a další létající krasavce. Při jarním čase se navíc kolem břehů vine rozkvetlé proutí. Jakmile dojdete na zdánlivé rocestí uprostřed rybníků, dejte se vpravo. A když se budete držet směru na východ a severo-východ, postupně se cestičkami dokličkujete k začátku naší výpravy. To byla ale procházka viďte? Takové krátké splynutí s přírodou umí být to nejlepší afrodiziakum i to nejlepší antidepresivo. Doporučuji každému, kdo bydlí ve větší či menší metropoli, je to úžasná příležitost jak na chvilku „utéct z města“.
