Cestování má opravdu mnoho podob a patří sem všelijaké aktivity. Je to naprosto v pořádku, každý si může vybrat podle svého gusta. My jsme v magazínu Toulavé Šlápoty už třeba psali o rýžování zlata a sem tam to i někde jako malou zajímavost zmíníme. Zrovna tato věc vždy lákala a láká romantiky, trampy, táborníky, tuláky, vodáky a mnoho dalších. Stále jsou v tomto ohledu možností. A například řeka Otava k tomu doslova vybízí. Otava má pestrou zlatonosnou historii, což se projevuje i v současnosti. Tak se na chvíli zastavte na svých pěších či vodáckých trasách a seznamte se jak to Otava s tím zlatem vlastně má.
Na území dvou krajů
Řeka Otava protéká dvěma našimi kraji, a to Jihočeským a Plzeňským. Jde o levostranný přítok Vltavy, délka toku je 111,7 kilometru. Otava teče městy Sušice, Horažďovice, Strakonice, Písek. Nejhlubší místo řeky najdete u Přeborovic na Strakonicku, kde je naměřená hloubka 7,5 metru. Okolí Otavy tvoří krásná příroda a vedle své spojitosti se zlatem je známá také jako oblíbená řeka všech vodáků. Tomu se není co divit. Vy, co jste se už po Otavě plavili nepochybně víte své.
Zlatonosná řeka
Jméno Otava pochází z keltského výrazu At awa čili Bohatá řeka. To už samo o sobě něco napovídá, ale těžko říct, zda to vztáhnout vyloženě na zlato. Faktem je, že zlato zde rýžovali už lidé doby bronzové a nakonec i ti Keltové. V této činnosti pokračovali Slované a výrazného vrcholu dosáhlo rýžování zlata během 13. až 14. století. Z této doby pochází nejstarší písemné zmínky o rýžování zlata. V roce 1325 potvrdil král Jan Lucemburský Sušici držbu tamních rýžovišť. Následně roku 1344 Vilém ze Strakonic udělil sušickému rychtáři Jakubovi a jeho společníkům právo rýžovat zlato v Horažďovicích, a to od Freitlinova mlýna až ke struze zvané Solgraben.
Rýžování se přestalo vyplácet
V 16. století se začaly zásoby zlata v Otavě podstatně menšit a rýžování se postupně přestalo vyplácet. Například v roce 1503 Půta Švihovský z Rýzmberka změnil odvody z rýžování zlata Horažďovicím na stříbrné groše, protože zdejší mlynáři již nedokázali narýžovat tolik zlata, kolik měli určeno vrchností. Svědky zlatého času řeky Otavy jsou dodnes uměle navršené pahrbky a u nich náznaky trychtýřovitých jam i vodních náhonů. Pahrbkům se říká sejpy či hrůbata. Dobře patrny tyto stopy jsou třeba u Annína, mezi Dlouhou Vsí a Sušicí, u Žichovic nebo Modlešovic.
Zlato je zde stále
Jak jistě víte, zlato nikdy z Otavy úplně nezmizelo a je zde stále. Svým způsobem je to i v současné době zlatonosná řeka. Komerční rýžování už dávno není rentabilní (průměrný výskyt je okolo 0,2 gramu na metr krychlový říčního štěrkopísku), ale zájemci z řad nadšenců jsou. Nic vám nebrání si to rovněž vyzkoušet a co najdete je vaše. Například Městské muzeum Horažďovice pořádá program Rýžování zlata. Zde se seznámíte s historií a taky si rýžování zkusíte. Zlatinky si poté odnesete domů. Můžete takto prožít zajímavý a inspirující čas. Pokud budete ve společnosti stejně romantických duší, tak je o to víc vyhráno. Líbit se to může i vašim dětem. Přejeme hodně štěstí, což je přece muška jenom zlatá.
