Na takové rande musíte vyrazit do Papouščího ráje v Osnici u Jesenice u Prahy. Copak to takový Papouščí ráj je, to už vám přiblížil článek: Papouščí ráj je otevřen každému zájemci. My jsme měli tu možnost využít programu Rande s papouškem. Zážitkové programy jsou výměnou za finanční výpomoc pro chov i záchrannou činnost těchto barevných opeřených kamarádů. Papouščí ráj je dnes už poměrně velká stanice s venkovním i vnitřním zázemím, kde žije několik stovek papoušků všech možných druhů. Je proto jasné, že taková stanice potřebuje podporu veřejnosti. A podle množství návštěvníků o víkendech můžeme snad říci, že se to daří.
Život papoušků na facebooku
S příspěvkem obdržíte poukaz ke stažení s platností snad na deset let. Je potom nutné se na využití poukazu a termínu domluvit přímo s Norbertem, který Papouščí ráj provozuje a je hlavní tváří stanice. Norberta s papoušky můžete vidět každou chvíli na facebooku, kde rád prezentuje jak vypadá papouščí život „za oponou“. Často zde umisťuje videa z nočních návštěv papoušků, z krmení nebo když zrovna papouščci trousí jednu sprosťárnu za druhou. Už jen pár videí vás tak navnadí, že o Papouščím ráji máte potřebu říct ostatním a bez dlouhého rozmýšlení se rozhodnete, že papoušky chcete navštívit osobně.
Papoušky uslyšíte už z dálky
Na rande s papouškem jsme vyrazili jednu dubnovou neděli. Místo je docela dobře označeno a vzadu za stanicí je dostatečně velké parkoviště, nicméně křičení a vřeštění papoušků uslyšíte už z dálky. Vstoupili jsme do venkovních expozic a hned u vchodu nás vítal zástupce ráje. Mimochodem vstupné do stanice je dobrovolné. V neděli se po areálu pohybovalo dost návštěvníků a zjevně se na jedno odpoledne zve hned několik návštěv s poukazy. Povětšinou to byly Na kukačku nebo Na ruku, kdy se rodinky s dětmi převážně chtěli vyfotit s papoušky přímo ve velké voliéře papoušků.
ARA, ARA, ARA!
Při prohlídce stanice není kam spěchat, jen je nutné si najít Norberta a nahlásit se mu, nechť s vámi počítá, a také vy budete mít aspoň konkrétní představu, kdy se vám bude někdo věnovat. Do té doby si čas příjemně užijete pozorováním papoušků, kteří jsou ve stanici opravdu nádherní. A taky ukřičení. Nenechte se zmást, každý by si hned myslel, že vám papoušek na požádání řekne slovo nebo sprosťárnu. Většina papoušků ale zvládne zakřičet: „ARA“ a tím to hasne. Jiní se zase před takovou audiencí návštěvníků stydí. Ti nejukecanější – konkrétně Papoušek šedý, známý také jako Žako kongo, jsou ale schovaní v zázemí. Ti jsou ale tak ukecaní, že byste neslyšeli vlastního slova. Navíc potřebují mít klid.
Každý papoušek má jméno a svůj příběh
Jakmile si vás přebere jeden ze zaměstnanců stanice, tak půjdete do budovy na prohlídku papoušků. Tito papoušci jsou většinou v rekonvalescenci, případně si teprve zvykají na nové prostředí nebo mají například jen složitou osobnost a nesnesou se s ostatními papoušky. Výjimku netvoří ani dočasně umístění papoušci. Prohlídka je od klece ke kleci, přičemž se ke každému papouškovi dozvíte jeho jméno i příběh. Těžko uvěřit, že si všechny ty informace k těm stovkám papoušků chovatelé pamatují. Dozvíte se i zajímavosti a vtipné příběhy. Do kontrastu pak jsou i ty smutné příběhy, hold stejně jako u lidí, není každý život papouška jednoduchý a šťastný.
Rande s párem modrých krasavců
Po prohlídce následuje už soukromé rande s papouškem. Norbert, či jeden z chovatelů, vás vezme dovnitř venkovní expozice do uzavřených prostor za dvěma papoušky. Oba jsou druhu Ara hyacintový, kterých je v česku velmi málo. Ara hyacintový má nápadně modré zbarvení se žlutým proužkem u zobáku a kolem oka. Tento pár má od narození deformované pařátky a proto mají docela nestabilní postoj. Jsou to ale velcí kamarádi, kteří vám rádi vlezou na ruku a nechají se opatrně hladit po hlavičce. Jen pozor, jsou to trochu lumpové a jakékoliv náušnice, knoflíky nebo jezdce zipů, velmi rádi klovou a chtějí vám je urvat. I já přišel o jezdce, ale za ten čas a fotky s nimi to stálo.
Nálet barevného peří
Po soukromé návštěvě páru modrých papoušků jsme se také vydali do velké venkovní voliéry na focení, kde bylo dobrých 20 velkých papoušků. Chovatel si zavolal několik z nich k sobě. Nám jen řekl, ať natáhneme ruce a papoušci si přestoupili. No přiznám se, že jeden z papoušků mou výzvu zprvu nepochopil a trošku mě klovnul do kloubu. Vydržel jsem ale a fotek s papoušky jsme měli hned několik. Hlavní je se papoušků nebát, neboť to jako každé zvíře dokáže vycítit. Dále vydržet a nedělat prudké pohyby. Papoušci by se totiž mohli polekat. Po focení je „vystupování“ papoušků taky zábava. Celkově budete mít pocit, že se na vás několikrát pořádá nálet barevného peří.
Trochu blázinec, ale stojí to za to
Tímto zážitkem už program končí. Samozřejmě můžete v areálu zůstat jak dlouho budete chtít. Vzadu je i občerstvení a posezení. Pozdravit se můžete i s pávem nebo místním pejskem. Když budete mít štěstí uvidíte například i to, jak Norbert v křesílku krmí mládě, které jsou jen pár dní na světě. Musím uznat, že je Papouščí ráj trochu blázinec, ale za návštěvu určitě stojí. Budete-li chtít stanici podpořit zakoupením některého z poukazů, určitě to pro vás nebudou vyhozené peníze a užijete si zde každou minutu. Výprava do Papouščího ráje je kouzelná a budete na ni vzpomínat ještě dlouho.
