Přinášíme vám další inspirativní cestovatelský rozhovor, který vás možná více nasměruje ve vašich plánech a třeba i změní některé pohledy. Jiří Rychtecký, mezi kamarády známý jako Jizvička, nikdy nebyl a není profesionální cestovatel, nicméně za svůj život toho stačil procestovat dost, a to jak v České republice, tak různě po světě. Svým příkladem ovlivnil mnoho mladších kamarádů a cestování se mu stalo velkou vášní. S jeho názory a pohledy se můžete seznámit nyní i vy.
Jizvičko, co bylo tím hlavním impulsem, že jsi začal cestovat?
Zcela určitě mě inspiroval můj otec, který pocházel z malé vesničky na Vysočině. Měl blízký vztah k přírodě a v tomhle směru ovlivňoval jak mně, tak mé bratry. Často nás bral na výlety, nejčastěji do Beskyd, které jsme z Ostravy měli relativně blízko. Já byl hodně živé dítě, měl jsem rád pohyb. Lézt po stromech nebo dělat přemety či stojky bylo běžnou součástí mého dětství. Výpravy do přírody a později sportovní aktivity mou energii nasměrovaly k dobrým cílům. Máma nás zase ovlivnila více duchovně. Byla umělecky založená a my dostali hudební průpravu, ale to už je jiná stránka.
Je nějaké místo, které ti vyloženě zůstalo v srdci a doporučil bys ho i ostatním?
Kulturně, přírodně i lidsky je to určitě Gruzie. V téhle zemi je vidět někdejší francouzský vliv, a to ještě z dob, kdy Francie inspirovala vládnoucí a šlechtické rody v celé Evropě. Já osobně to takto aspoň v Gruzii cítím. Vlivy se podepsaly v architektuře a tím pádem v historických památkách. Dobře je to znát přímo v hlavním městě Gruzie Tbilisi. Zároveň tohle vhodně doplňují moderní stavby. Příkladem je velkolepý moderní chrám, velkokapacitní stadion či Palác hudby. Město má mnoho divadel a žije to zde kulturně. Pochopitelně, nesmím zapomenout na přírodu. V Gruzii leží část Kavkazu. Jsou tam i pětitisícové vrcholy nebo vrcholy okolo 2500 metrů nad mořem, které lze navštívit. Zároveň má země své nížiny, polopouště, národní parky a moře. Určitě pak zde ochutnejte místní víno. Prostě si lze užít pestrost a rozmanitost.
Cestuješ raději sám nebo s někým?
Určitě s někým. Nejlépe v malé skupině pěti až sedmi lidí. Minimálně pak ať jsou pohromadě tři lidé. Je to především z bezpečnostních a praktických důvodů. Nikdy nevíte, co se může stát, zvláště v horách a odlehlých oblastech. Takto se můžete na sebe navzájem spolehnout, pomůžete si a zvládnete nečekané situace.
Nikdy nevíte, co se může stát, zvláště v horách a odlehlých oblastech.
Jiří Jizvička Rychtecký
Jaké vlastnosti by měl mít dobrý cestovatel?
Především je pro cestovatele důležitá vysoká míra tolerance a pochopení pro jinou kulturu, odlišné zvyky a tradice. Vyjádřil bych to heslem Nikdy nedělej něco, co nechceš, aby dělali tobě. Ctěte místní pravidla, nedivte se jim a nijak je nekomentujte. Zkrátka a dobře, jiný kraj, jiný mrav. Buďte přátelští, skromní a otevřou se vám různé dveře, které by jinak zůstaly zavřené.
Nikdy nedělej něco, co nechceš, aby dělali tobě.
Jiří Jizvička Rychtecký
Co by naopak nikdy cestovatel dělat neměl?
Neměl by dávat najevo nadřazenost, nijak se nepovyšovat. Jak už jsem zmínil, je namístě skromnost, a to nejen obecně v chování, ale i v tom jak se člověk obléká. Například moc okázalé oblečení v chudé vesnici není zrovna nejlepší nápad. Tím nemám na mysli, aby se cestovatelé oblékali záměrně do hodně obnošených věcí, nýbrž aby měli něco čím zase tak moc nevzbudí pozornost. Prostě střízlivý přístup. Lépe se tak navážou vztahy.
Dokáže tě ještě na cestách něco překvapit?
Určitě ano. Pořád mne nepřestává překvapovat, že chudší lidé jsou lidštější a vstřícnější, než ti, kteří pocházejí z bohatších společností a zemí. My bychom to takto nedokázali a neuměli. Ti lidé mnohdy žijí v hrozných podmínkách, tedy vnímáno našimi měřítky, ale rozdali by se svou srdečností, pohostí vás a dají najevo, že jste vážený host.
