Každou chvílí se toulá někde s foťákem v ruce, a to jak v dalekých zemích, tak u nás v České republice. Svůj profesní a prakticky i soukromý život zasvětil cestování, objevování a fotografování. Cestovatel Jiří Kolbaba své poznatky a zkušenosti předává dál prostřednictvím cestovatelských přednášek či fotografických výstav. Jednoho odpoledne jsme se sešli u něj doma v Brně, abychom dali dohromady tento rozhovor pro magazín Toulavé Šlápoty. S některými jeho fotografiemi se můžete seznámit zde.
Neostýchám se s foťákem v ruce zaklepat na něčí dveře a navázat kontakt.
Jiří Kolbaba
Jirko, co tě vedlo k rozhodnutí, abys změnil svůj život a začal cestovat?
Já jsem vždy sportoval a díky tomu jsem i cestoval. Brzy jsem zjistil, že svět je jiný, než se oficiálně prezentuje. Mám rád výzvy a adrenalin a od toho se pak postupně vše odvíjelo. Dřív jsem závodil přes překážky a teď zdolávám další překážky. Je to vlastně nový příběh. Vedle toho jsem nechtěl žít standardní život, ale zlákalo mě zjišťovat jaký život je jinde. V České republice žijeme na jedné z nejbezpečnějších rovnoběžek světa, máme vlastně ohromné štěstí. Lidé v mnoha dalších zemích jsou na tom úplně jinak. Já tak postupně navštívil například Island či Bali a bylo rozhodnuto. Rád poznávám jiné lidi, zvyky, kultury. Neostýchám se s foťákem v ruce zaklepat na něčí dveře a navázat kontakt. Lidé jsou mnohdy velmi vstřícní a otevření.
Člověk, který cestuje je tolerantnější.
Jiří Kolbaba
Napadlo tě tehdy, že tvoje cestovatelské aktivity dosáhnou takové úrovně, že budeš jedním z nejuznávanějších v ČR?
Tak to vůbec ne. Nemyslím si, že bych byl něčím zvláštní a už vůbec se nechci srovnávat s takovými cestovateli jako byli Emil Holub, Miloslav Stingl či Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund. Je pravda, že mnohé se podařilo a daří. Příznivci cestování mohou každý den slyšet pořad na Rádiu Impuls, plní se sály kin při mých přednáškách a zájem je pořád. To jsou věci, o nichž jsem na začátku ani nedoufal. Mé aktivity se rodily postupně a stejně tak jsem krok za krokem zlepšoval i své fotky, které vozím z celého světa. Učil jsem se a učím se stále. Dnes je cestování má plnohodnotná profesní kariéra. Od začátku spolupracuji s jedním sekretářem, který se mi stará o vše potřebné, když jsem na cestách. Lidé mají zájem o cestování, jsou ochotni si takové zdroje vyhledávat. Já chci inspirovat další cestovatele, a zvláště pak mladé lidi. Člověk, který cestuje je tolerantnější.
Jsou nějaká místa v ČR, která ti obzvláště přirostla k srdci?
Po naší zemi jsem cestoval hodně už jako atlet. Běhal jsem dlouhé tratě a poznával okolí mnoha míst. Dnes, když jezdím na přednášky i do malých vesniček, tak jedu vždy s několikahodinovým předstihem a ten čas pak využiji k poznávání toho kraje. Obecně mám rád hory. Zvláště mi přirostly k srdci Krušné hory, Jeseníky, Šumava či Beskydy. V poslední době pak rád poznávám území zvané Moravské Toskánsko a vůbec obecně ono Moravské Slovácko.
Jsou lidé, kteří se netěší na návrat domů. Ty se těšíš?
Těším se ven nesmírně. Zároveň se pak těším domů. Mám to zde v Brně moc rád, jsem spokojený v tomhle bytě. Je jedno jak dlouho jsem někde venku, domů se těším vždy.
Děláš cestovatelské přednášky. Dokáže tě nějaká reakce publika ještě překvapit?
Obecně mám publikum rád. Dá se říct, že všude v ČR je publikum podobně naladěno. Lidé mají otázky a často to jsou srdcaři. Vůbec nevadí, že otázky jsou mnohdy podobné. Je to pro mne radost.
Prostě, co vyzařuješ, to se ti vrátí.
Jiří Kolbaba
Jaké vlastnosti by měl mít dobrý cestovatel?
Slušné a lidské. Mít nezbytnou dávku chápání, tolerance, pokory a celkově být v klidu. Lidé v jiných zemích a kulturách ho pak snadno přijmou mezi sebe a poodhalí mu mnohé z jejich života. Zároveň by měl být netolerantní ke špatnému a hulvátskému chování jiných lidí. Bohužel, i takoví lidé mezi námi obecně jsou. Prostě, co vyzařuješ, to se ti vrátí.
