Jedním z partnerů magazínu Toulavé Šlápoty je Děvče z hor. Pod značkou Děvče z hor se „skrývá“ profesionální průvodkyně a cestovatelka Marie Lollok Klementová. Už nějaký ten pátek se s Maruškou známe, takže nebylo vůbec těžké se domluvit na rozhovoru. Možná vás následující řádky inspirují a vy něco ve svém životě změníte. Nemusí se přitom jednat vyloženě o cestování. Přejeme příjemné a ničím nerušené čtení.
Spíš než rozhodnutí to byl nějaký řízený osud.
Marie Lollok Klementová – Děvče z hor
Co tě vedlo k rozhodnutí stát se profesionální průvodkyní?
Spíš než rozhodnutí to byl nějaký řízený osud. V outdoorových cestovních kancelářích jsem pracovala od roku 2005 (a dovedla mě tam velká náhoda), ale s narozením prvního dítěte nebyl ze strany zaměstnavatele zájem o to, se do kanceláře vracet. Naopak – pokyny zněly jasně: Jsi máma a buď s dítětem doma. Takže jsem si postupně našla cesty a způsoby, jak se do pracovního procesu vrátit, dělat to, co mě bavilo nejvíc a ještě to časově skloubit s rozrůstající se rodinou. Teď mám děti dvě, ještě ne školou povinné. A tak se to velmi hodí – být paní svého vlastního času.
Co ti tvá práce dává a co naopak bere?
Dává mi poměrně velkou svobodu. Nadhled. Setkávání s báječnými lidmi stejné krevní skupiny. Spoustu inspirace. Možnost strávit s dětmi nejkrásnější část jejich dětství. Na druhou stranu mi např. bere víkendy – prostě od května do října jsem soboty a neděle v práci. Manžel pracuje v podobném oboru – školí budoucí horské průvodce. Tak to máme převráceno – našimi „víkendy“ jsou pondělky, úterky a středy.
Máš přehled o tom, kolik zemí jsi už navštívila?
No, kdybych se zamyslela, tak bych to asi dokázala spočítat. Zas tak moc jich ještě není. Nejsem ten typický sběrač destinací a lovec levných letenek. Ráda zůstávám někde delší dobu a dostávám se místní atmosféře pod kůži. V Evropě už mi jich moc nechybí, ale u jiných kontinentů se jich ještě najdou nenavštívených desítky.
Ráda zůstávám někde delší dobu a dostávám se místní atmosféře pod kůži.
Marie Lollok Klementová – Děvče z hor
Které místo v ČR a které v zahraničí máš nejraději?
Já mám obecně ráda hory, můžou být kdekoli. Jeseníky, Alpy, Vysoký Atlas, Kordillery. To je fuk. Mám ráda když si skládám mozaiku z míst, která jsem už navštívila, a něco k nim vždy doplním Už jen v Alpách – každé údolí je trochu jiné. Z těch vzdálenějších míst v zahraničí bude ale přeci jen mou srdcovou záležitostí Nepál. A v Čechách se nadšeně toulám po Lužických horách nebo Českosaském Švýcarsku. Manžel odtamtud pochází, tak tam jezdím často.
Dokáže tě na cestách ještě něco překvapit?
Jasně. Překvapení patří ke kouzlu cestování. Samozřejmě miluju hlavně ta pozitivní překvapení, ale mentálně jsem vždy připravena na cokoli.
Není se čeho bát.
Marie Lollok Klementová – Děvče z hor
Cestuješ i s dětmi. Co bys poradila těm, kteří se takového kroku bojí?
Není se čeho bát. Mám děti ještě malé, jsou na cestování zvyklé od kolébky a je to pro ně naprosto přirozené. Jen jsem musela dost slevit ze svých požadavků. S malými dětmi byla často cílem i samotná cesta, čím jsou větší, tak je to lepší. Teď, když mají 5 a 6, už podnikáme skvělé horské túry. Nejlepší hračky jsou kamínek a klacík. A pak nesmím zapomenout zmínit starou a stále platnou radu: spokojená máma = spokojené dítě. Vzkaz je tedy jednoznačný – odhoďte obavy. Všechno jde, když se chce.
