Jihozápadně od Znojma jsou Konice a o trošku dál ještě Popice. A právě mezi Popicemi a hranicí s Rakouskem protéká část Dyje ve východní části Národního parku Podyjí, který byl založen v roce 1991. V celé oblasti tohoto NP je zakázáno stanovat i bivakovat, a proto je jednodenní výlet nejlepší variantou. Naplánoval jsem proto výlet krátký, nicméně plnohodnotný a zaměřený na zrelaxování těla a vyčištění mysli. Zdejší krajina vás totiž úplně pohltí svou nádherou a mnohdy netknutou přírodou. Jediná malá nevýhoda je, že je to poměrně oblíbená lokalita, takže i v chladnějším podzimním měsíci zde potkáte relativně dost lidí. Naštěstí se tato nevýhoda týkala výhradně vyhlídky na Sealsfieldově kameni. Pejsky vemte s sebou, ovšem pozor, na území NP je mějte vždy na vodítku.
Havranické vřesoviště a divocí koně
Vyrazili jsme od Popic na jih, ale nešli jsme přímou cestou k Dyji, ale vzali jsme to oklikou, abychom si mohli projít zdejší unikátní Havranické vřesoviště, kde se můžete pokochat nejvíce nádhernými keříky vřesu, kručinky chlupaté. Pečlivý pozorovatel ale nalezne i divizny, koniklece nebo janovce. Ze zástupců zvířecícho světa se zde krásně daří ještěrkám, užovkám, hmyzu a třeba i kudlance nábožné. Vzhledem k tomu, že se Havranické vřesoviště nachází v xerotermním území jihu Moravy, zde našel útočiště také unikátní pavouk Stepník rudý, který má pozoruhodné nároky na prostředí.
Došli jsme k Havranickému rybníku a šli dál, kde jsme narazili na zdejší divoké exmoorské koně, kteří zde mají poměrně velkou a nerušenou oplocenou oblast (téměř 70 hektarů), ve které se mohou nerušeně pohybovat. Návštěvníci se ale dále než za plot nedostanou, nicméně i pozorování přes plot je úchvatné. Divocí koně zde mají kromě turistické atrakce i užitečnou vlastnost – stádo pomáhá s údržbou zeleně. Na loukách vládnou spást i agresivní typy porostů a dávají tak prostor pro růst menším květinám což ocení zejména včely a motýli.
Vyhlídka Devět mlýnů
Okolo divokých koní a lesa jsme se dostali až na cestu, odkud se nám naskytl výhled na vinice. Podél jedné z vinic se lze pak dostat na vyhlídku Devět mlýnů. Tato vyhlídka se otevřela pro veřejnost v roce 2014. Odtud se nabízí okouzlující podívaná na údolí Dyje a okolní lesy a kopce. Přes řeku se nabídne pohled na vinici Šobes, která leží na meandru Dyje, kde bylo pravěké sídliště a hradiště. Zde přebývali lidé v různých obdobích pravěku a raného středověku a zdejší usedlost byla hlavně křižovatkou obchodních cest. Archeologové na tomto místě nalezli 70 zahloubených objektů a konstrukcí zídek. Nyní je na tomto místě kaskádová vinice.
Mlýn Papírna
Když jsme se poté vrátili stejnou cestou kolem vinice, sešli jsme více k řece a napojili se již na značenou cestu (žlutá) a vydali se po proudu Dyje. Cestou lze vidět nádhernou přírodu z levé strany šplouchání Dyje a z pravé strany často skaliska porostlé mechem a nedotečný les. Zanedlouho jsme dorazili do bývalého mlýnu Papírna, ze kterého je dneska vytvořen turistický přístřešek. Z tohoto mlýna se dochovaly jen ruiny zdí a místností. Uvnitř jedné z nich je postavené zastřešené dřevěné posezení a na zdích jsou infotabule se zdejší historií. Dochoval se také náhon mlýnu, který svádí vodu okolo místního jezu.
Sealsfieldův kámen
Dál jsme pokračovali podél Dyje až do místa, kde se značená cesta stáčí od vody pryč. Dál je podél vody vstup zakázán. Během následujícího půl kilometru je nutné překonat převýšení přibližně 160 metrů a po žluté pokračovat dál na vyhlídku Sealsfieldův kámen. Toto místo je návštěvníky velmi oblíbené, jedná se o jednu z nejhezčích vyhlídek NP Podyjí. Sealsfieldův kámen je vysoká žulová skalní stěna (360 m n. m.) a je pojmenována po spisovateli Charlesovi Sealsfieldovi (rodák z Popic), který toto místo velmi často navštěvoval a věnoval se meditaci. Aby ne, když se z vyhlídky podíváte, učaruje vám v okamžiku, hlavu budete mít úplně prázdnou a budete si jen užívat okamžité radosti ze života. Z vyhlídky je krásně vydět zákrut Dyje a na protějším břehu se otevírá rokle Mločího potoka nebo strmou Býčí skálu.
