Hledáte-li příjemnou, přiměřeně dlouhou a nepříliš náročnou procházku, bude to pro vás to pravé ořechové. Vydáme se do zhruba poloviny CHKO Moravský kras a projdeme si jeho západní část. Procházka vede krásnou přírodou, kterou si užijete v každém ročním období. Půjdete lesy, lesními pěšinami, kolem vápencových skal a ještě dál. Uvidíte vyhlídky na přírodu, půjdeme do kopce i z kopce a vrcholem může být velkolepý výhled z Alexandrovy rozhledny. Podíváme se i na Malou Macochu. Tak schválně věděli jste vůbec, že nějaká existuje?
Malá Macocha je opuštěný důl
Dorazili jsme do Babic nad Svitavou. Tady naše dnešní putování začíná. Po červené jdeme na východ, na konci města ale zahněte do nenápadné lesní cestičky. Cesta tady značená není, nicméně stačí po ní jít pořád rovně a dojít až k první zajímavé zastávce. A tou nemůže být nic jiného než Malá Macocha. Toto místo je vyloženě zarostlá a zdivočelá díra v zemi. Malá Macocha je opuštěný důl na železnou rudu, která se zde hloubila specifickým způsobem. Dnes je opuštěný důl soustavou tří propojených depresí o hloubce asi 8 metrů. Původní propasti, ve kterých se těžilo měly ale hloubku až 42 metrů.
Chvilka jen s přírodou
Od Malé Macochy odbočujeme opět na východ lesní cestičkou až k větší zpevněné lesní cestě. Cestou pravděpodobně nepotkáte ani človíčka. Což je jistě příjemné, protože v tu chvíli jste to jen vy a příroda. A takový vlastní vesmír, chvilka spojení s přírodou, to snad potřebuje čas od času každý. Na zpevněné cestě jděte vlevo. Brzy potkáte památník Lea Skatuly – lesního inženýra a profesora na Vysoké škole zemědělské v Brně. Za dalších 200 metrů odbočte doprava. Projdeme se malou divočinkou a skočíme se podívat na vyhlídku členité krajiny na severu.
Josef Decrett – co vytěžil to vrátil lesu nazpět
Vyhlídka je opravdu krásná a v úbočí sousedních kopců můžete očima spatřit i další schované krasové jeskyně. Výhled budete mít na celé zalesněné údolí. Cestička vás zavede na žlutou, po které se vrátíme zpátky na zpevněnou cestu. Až na ni narazíte, udělejte si ještě krátkou zastávku u pomníku Josefa Decretta. Tento slovenský lesník zavedl v Horehroní těžbu stromů pilou a značně se zasadil o opětovné zalesňování vytěžených míst. Po žluté půjdeme k rozcestí Na Újezdě, odkud pokračujeme po modré. Na modré teď nějakou dobu zůstanete až k rozcestí U sedmi dubů, to bude ale až za dlouho.
Projdeme se Býčí skálou až k Alexandrově rozhledně
Cestou se projdeme Národní přírodní rezervací Býčí skála jenž má docela velkou rozlohu 181,5 hektarů. Rezervace je domovem pestré škály teplomilných dřínových doubrav, habrů a jedlové bučiny. Býčí skálu proslavil nález z mladší doby železné – tzv. halštatský knížecí pohřeb. Mimo to se zde ale nalezla i halštatská kovářská dílna a pozůstatky těžby železné rudy. Cestou projdete opravdu krásnou přírodou. Spousta stromů i vápencové skály vás doprovodí až k Sedmi dubům, odkud je to do kopce, ale kousek k Alexandrově rozhledně. Počátky rozhledny sahají až do roku 1886! Ovšem, že rozhledna postupně prošla i renovací. Ovšem úctyhodný věk se jí rozhodně nedá upřít.
Dřínové bučiny a dřínové doubravy
Cesta zpět už je jednoduchá a po vrstevnici. Příjemný aktivní odpočinek po předchozím výstupu na kopec s rozhlednou. Nakonec je pod rozhlednou ještě památník lesníků. Vztyčen v roce 1946 je památník padlých lesníků a příslušníků Vysoké školy zemědělské v Brně v období druhé světové války. Nicméně zpátky už je to jen asi tři kilometry nazpět vedoucími Přírodní rezervací Dřínová. Dřínové bučiny a dřínové doubravy, to jsou domény hustých lesů této rezervace. Věděli jste, že dřín kvete výraznými žlutými květy ještě před rašením listů? Červené plody (dřínky) dozrávají na podzim a jsou bohaté na vitamín C.
