Naberte dostatek sil. Zvolte lehkou turistickou obuv. Protáhněte si nohy. To jsou elementární předpoklady pro výlet, na který vás chceme inspirovat tímto článkem. Míříme až do jihovýchodního Švýcarska do území dvoutisícovek, kde je v teplých měsících neustále zeleno. Konkrétně u malého městečka Gstaad si uděláme kolečko, u kterého si i pořádně máknete. Odměnou vám ale bude euforie zdolaných alpských vrcholů a nesmírně čarokrásné výhledy na hory okolo. Celý tento hike je totiž jedna nekonečná vyhlídka. Navnadění? Tak vzhůru za dobrodružstvím!
Lanovkou si ulehčíme začátek
Náš výlet má jen okolo 12 km a během něj nastoupáme příjemných 768 metrů. Náročnější ovšem bude sestup, kdy klesneme o 1426 metrů dolů. Nevychází vám výškové metry? Máte pravdu. V kruhovém výletu, musíme zbylé metry dorovnat a proto si pomůžeme lanovkou, která začíná u Gstaad – Bissen. Lanovka vás za několik minut vyveze do výšky 1940 metrů k chatě, a už odtud je to pěkná podívaná. Vyrážíme a první metry nahoru jsou hodně rychlé. Vždyť hned v prvním kilometru se dostaneme na 2100 m n.m., kousek pod vrcholek Stand (2190 m n.m.).
Po pašerácké stezce
Odtud už to začíná být zajímavé. Místo náročného stoupání je teď několik kilometrů jen velmi příjemná hřebenovka okolo horského sedla Turnelsattel. Tady už se jde po úzké pašerácké stezce a stoupání či klesání jsou jen maličká a lokální. Často nebudete vědět kam se koukat dřív. Pod nohy abyste neupadli? Doprava na ty desítky zelených vrcholků v dáli? Nebo doleva do údolí, kde uvidíte vlastně celou svou trasu? Při pohledu vlevo budete mít celý hřeben, po kterém půjdeme, jako na dlani. A to včetně vrcholu Lauenenhore a Giferspitz, kam máme namířeno. Je to trochu taková motivace a demotivace najednou, protože vidíte celou trasu dopředu.
Prudký výstup na Lauenenhore
Dobré dva kilometry půjdete po tomto hřebínku v téměř stejné nadmořské výšce 2100 m n.m. Prudké stoupání začne až přímo pod Lauenenhore, kde úzkými a krátkými serpentinami budete hltat jeden výškový metr za druhým. Tento kopec má 2477 m n.m. a dělá pomyslné dvojče vrcholku Giferspitz, který je ještě o 80 metrů vyšší. Ani se nenadějete a už budete na vrcholu Lauenenhore a otevře se vám nádherná podívaná. V dáli panorama zasněžených třítisícovek nebo jako šnek se vinoucí hřebínek, po kterém jste právě přišli. Neškodí se zde na nějakou chvíli zastavit a prostě si jen vychutnat tu cestovatelskou euforii, nadšení a radost. Kulisu vám dodá i šustící tráva, do které se opírá vítr.
Giferspitz nabídne panorama kolem dokola
Hlavní bod programu vás ale teprve čeká. Je to kousek, asi 1700 metrů prakticky po hřebínku mezi oběma vrcholy. Pár desítek metrů pod Giferspitz je změna povrchu na kameny a štěrk. Trošku se to sype a může klouzat, tak raději opatrně. Zanedlouho dorazíte k rozcestníku a na vrchol už je to fakt blízko. Na vrcholku Giferspitz se vám otevře 360° panorama. Něco neuvěřitelného a těžko popsatelného. Snad vám aspoň ukázka níže přiblíží, jaký pohled se vám naskytne. Užijte si výhled plnými doušky a fotografujte o sto šest. Kříž na vrcholu chrání všechny tuláky, kteří těmito místy projdou. Odpočiňte si, protože ta náročnější část výletu – sestup, teprve začne.
Náročný sestup mezi kameny, polem i lesem
Sestup vám potrvá. Minimálně teda první kilometry z Giferspitz dolů. Je to náročný sestup mezi kameny. Celkově se dá považovat celý sestup jako solidní zkouška pro vaše kolena, která dostanou zabrat. Jakmile sestoupíte ke 2000 metrům tak se terén změní v louky, kde se pase dobytek. Což už je mnohem příjemnější a i klesání už nebude tak prudké. Minete farmu, ke které místní dobytek patří a brzy se terén zase změní, tentorkát v les. Příjemný vzduch zeleného lesíku vám dodá dostatek kyslíku na poslední část trasy. Dorazíte na asfaltku a po vrstevnici 1300 m n.m. už je to rovinka zpátky k lanovce, odkud jsme vyráželi.
