Mezi lidmi, kteří rádi cestují se pohybuji prakticky od dětství. Možná to mělo svůj počátek, když jsem kdysi začal chodit do turistického oddílu a tato vášeň mi zůstala už napořád. Není divu, že mám to štěstí osobně znát některé cestovatele, kteří jsou skutečnými osobnostmi. Za všechny tady chci jmenovat opavského cestovatele Jiřího Blatu, se kterým si můžete zde v magazínu přečíst rozhovor. Tentokrát se však s vámi podělím o jeden úsměvný zážitek, když je to léto, ať máme i něco odlehčenějšího na čtení. Třeba se rovněž aspoň trochu pobavíte.
Když jsou kulatiny, tak se slaví
Následující příhoda se stala před pár lety, kdy Jirka Blata slavil své významné životní jubileum. Zkrátka a dobře měl 70 let. Takové kulatiny se přece musí nějak oslavit. A nejlépe spontánně, tedy jak se říká z jedné vody na čisto. Prostě jsme se s několika kamarády na jedné akci domluvili, že za ním zajdeme (bez ohlášení), pogratulujeme mu a pokud bude mít čas tak i posedíme a pokecáme. Jak se řeklo, tak se i stalo. Neměli jsme co ztratit, maximálně by nebyl zrovna doma.
Tady seděl Stingl
Krátce v podvečer zvoníme u jeho domu v Opavě a čekáme zda nám plán vyjde. Vyloženě potěšen i překvapen, nám otevírá Jirka Blata a zve nás dovnitř. Přicházíme do jeho stylově zařízené domácí pracovny, kterou už vlastně důvěrně známe. Nejsme zde poprvé. Jirka nás vybízí ať si sedneme a zároveň, jakoby mimochodem, dodává: „Před pár dny tady byl na návštěvě Stingl (poznámka: cestovatel a spisovatel Miloslav Stingl).“ Kamarádka překvapeně odvětila: „Tady seděl Stingl?“ Odpověď byla jasná: „Seděl zhruba tam, kde sedíš ty.“ Kamarádka se s hrdostí ještě více uvelebila na svém místě a my ostatní pocítili jistou hrdost, že můžeme tam, kde byl takový významný člověk.
Mám schůzku s prezidentem
V následujících chvílích jsme popíjeli dobrý sekt a povídali si o všem možném. Jirka Blata je velký odborník na Afriku (byl tam nesčetněkrát) a tak nebylo divu, že jsme se ho zeptali, zda zase neplánuje nějakou cestu na černý kontinent. Jeho odpověď byla jasná: „Za několik dní jedu do Mosambiku, mám tam schůzku s prezidentem.“ Řekl to takovým tónem jako by oznamoval, že jede do sousedního města nebo, že půjde pro rohlíky do obchodu. Prostě měl naplánovanou schůzku s prezidentem Mosambiku. Jedna z mnoha chvilek, kdy si uvědomíte, že tento člověk si na nic nehraje, je pořád skromný, přátelský a otevřený. Nás těší, že ho nejen známe osobně, ale, že jsme s ním i něco zažili. Mezi lidmi, kteří rádi někam jezdí to je prostě samozřejmé.
