Každý, kdo nějakým způsobem cestuje, chtě nechtě vnímá různorodé zážitky. Bez nich to ani nejde. Některé zážitky jsou velmi příjemné, jiné takové běžné a pak jsou ty o které nikdo nestojí. Cestovatelský zážitek nemusí být nutně příjemný, ale ať je aspoň silný. I taková zkušenost člověka posiluje, jen tak ho něco nevyvede z míry a obvykle si dokáže nějak poradit. Jedním takovým příkladem je prožitek, který se kdysi udál v Abcházii, a to přímo v Suchumi. Nakonec vše dopadlo dobře, ale pěkně popořádku.
Cestou z Kavkazu
Celá akce zahrnovala hlavně pobyt v horách, a to na Kavkaze v Gruzii. Skvělých několik dní jsme putovali tímto pohořím na hranicích Evropy a Asie a užívali si všeho, co hory dokážou nabídnout. Jakmile tato část skončila, těšili jsme se na poznávání „civilizace“, tedy na to, co uvidíme a zažijeme ve městech, vesnicích a dalších lokalitách. Stalo se tedy, že jsme zavítali do Suchumi, což byla příjemná změna.
Na pláži u Černého moře
Cestovali jsme vlastním autobusem a nebyli tak na nikom závislí. Mohli jsme zastavit kde chtěli a kdy chtěli. Stalo se tedy, že jsme „zakotvili“ na předměstí Suchumi u opuštěné pláže, kterou omývaly vody Černého moře. Nenašel se nikdo nikdo, kdo by toho nevyužil a v mořských vlnách se dosytosti neosvěžil. Naše těla to po horské anabázi už potřebovala. Následně jsme se vydali do centra Suchumi, poznávat zdejší metropoli.
Do obchoďáku na večeři
Suchumi je vážně krásné a zajímavé město. Projdete si centrum, přístav, místní bazar. Sluníčko hřeje a prakticky nic vám nechybí. Den se pak rozhodnete zakončit večeří v obchodním domě, přesněji v restauraci nacházející se na střeše obchoďáku. Inu, člověk musí něco jíst, tak proč neochutnat něco ze zdejší kuchyně. Zabrali jsme jeden stůl a objednali. Hudba hrála, lidé se bavili a nic nenasvědčovalo tomu, že budou problémy.
Jedni s námi, jedni proti nám
Běžným zvykem v Abcházii je, že lidé tančí v kruhu a klidně i jen samí muži. My byli smíšená skupina, netančili jsme a víc jsme se věnovali jídlu, sami sobě, pozorování zábavy apod. Jinak to chápali mladíci od vedlejšího stolu. Ti naopak měli zájem o naše kamarádky, které to ovšem nebraly jako životní výhru. Po několika neúspěšných pokusech to mladíci nevydrželi a najednou vstal celý jejich stůl. My vstali také a s námi se postavili i u třetího stolu, ale tihle byli vůči nám přátelští. Co bude? Popereme se navzájem? Situace napjatá.
Umění včas odejít
Jak rychle situace eskalovala, tak rychle skončila. Všichni jsme se posadili a nestalo se nic. My už však nechtěli na nic čekat. Urychleně jsme zaplatili a odešli. Jakmile jsme vyšli na ulici před obchodní dům, spatřili jsme několik policejních antonů, policisty a také sanitku. Všichni čekali. Těžko říct na co. Bývá pravidlem, že se v restauraci onoho obchoďáku poperou? Čekají policisté až to začne a pak tam vlítnou? Možné je všechno. Nás už se případné další dění netýkalo. Odcházeli jsme v klidu na naše místo na pláži, kde jsme nerušeně přečkali noc a náš spánek „rušily“ jen zvuky mořských vln.
