Cestování může mít samo o sobě vskutku mnoho podob. Dají se přitom poznat skvělí lidé, zajímavé věci, získat nové zkušenosti a samozřejmě prožít čas, který vás jistým způsobem obohatí. I tohle jsou důvody, proč rádi cestujeme a poté se o vše dělíme s vámi tady v magazínu Toulavé Šlápoty. Tentokrát si popovídáme právě o takové neobvyklé cestě, která není typickým příkladem toho, že se přesunete odněkud někam apod. Cíl ovšem byl, a to jižní Morava. Jelo se prostě na vinobraní. Nenechte se však mýlit, nejeli jsme „pouze“ koštovat.
Když mají vinaři napilno
My máme rádi víno, zpívá se v jedné známé písničce. Ano, je to pravda, víno skutečně rádi máme. A jakmile přišla kamarádova nabídka, tak se prostě využít musela. Loni to neklaplo, tak letos se jede. Vinaři mají napilno v září, kdy probíhá vinobraní, tedy, abyste rozuměli, sklízí se vinná réva ze které pak vznikají lahodná vína nejrůznějších odrůd. Cesta má za cíl pomoci se sběrem, koštovat a taky se i pobavit a poučit. My konkrétně vyrážíme do Rakvic, kde žijí kamarádi našeho kamaráda a potřebují pomoci se sklizní úrody. A nejedeme jen my.
Cestou Moravské Toskánsko
Do Rakvic vyrážíme z Opavy v pátek odpoledne. Cesta je v pohodě a povídáme si o všem možném. Časově jsme na tom dost dobře a proto si můžeme dovolit malou přestávku. Pokud se tomu vlastně tak říkat. Oba rádi fotografujeme a na trase je malebné Moravské Toskánsko (v magazínu Toulavé Šlápoty najdete o něm samostatný článek). Těšíme se, že stihneme večerní zlatou hodinku u Svatobořic. Bohužel, to jsme nestihli, ale nevadí. Slunce pomalu zapadá, my jsme na místě a fotíme. Vlastně to stálo i tak za to.
Vinařská obec Rakvice
Do zmíněných Rakvic přijíždíme večer jak bylo dohodnuto. Na místě už jsou další přátelé, takže po uvítání zasedáme ke stolu s vínem a dobrým jídlem. Rakvice jsou vyloženě vinařskou obcí. Leží v okrese Břeclav. V sousedství jsou Velké Bílovice, Velké Pavlovice, Bořetice či Podivín. Kolem dokola se rozprostírají nekonečné vinohrady a víno zde dělají výborné. Už při příjezdu vás zaručeně zaujme obří socha raka. To víte, rak a Rakvice dávají dohromady smysl. Rakvice spadají do Velkopavlovické vinařské podoblasti. Můžete navštívit vinné sklepy, což uděláte jen a jen dobře.
Rakvice jsou vyloženě vinařskou obcí.
Miroslav Goodbody Pospíšil
Po snídani do vinohradu
Sobota ráno nás vítá slunečními paprsky. Po snídani vyrážíme do vinohradu, který je nedaleko od Rakvic. Každý má pracovní rukavice, nůžky a kýbl. Všichni odtříháváme bobulky (samozřejmě celé trsy), dáváme do svého kýblu, který se po naplnění podává na vlečku u traktoru a vysypává do připravených velkých nádob. Takto vlastně pokračujeme skoro celý den s přestávkou na svačinu. V tomto prostředí chutná náramně a výhledu jsou opět krásné. A jen tak mimochodem, když v tomto období uslyšíte sem tam ránu jako z děla, neděste se, je to jen na vyplašení špačků, aby bobule nezlikvidovali dřív, než se stihnout sesbírat.
Jede se k ikonické kapličce
Máme hotovo a další program je jasný. Nedaleko odtud se totiž nachází ikonická kaplička Hradištěk u Velkých Bílovic. Bezpochyby ji znáte aspoň z fotografií či z filmu Bobule. Přijíždíme krátce před západem Slunce. Výhledy jsou samy o sobě nádherné a vidět ten západ, je úžasnou chvílí. Fotografujeme, ať ty okamžiky a celou atmosféru nějak zachytíme. Osobně mohu říct, že se mi splnilo jedno malé přání, protože Hradištěk jsem si přál někdy navštívit. Slunce už pro dnešek definitivně zapadlo a my se tedy vracíme do Rakvic. Nejprve se všichni postupně osprchujeme a dáme večeři. K jídlu je flamendr. Takhle se mu zde říká. Výborná omáčka, chutné maso, paprika. Když budete mít možnost ochutnat neváhejte.
Výhledy jsou samy o sobě nádherné a vidět ten západ, je úžasnou chvílí.
Miroslav Goodbody Pospíšil
Ženy, víno a zpěv
S mírnou nadsázkou slov ženy – víno – zpěv, probíhá večerní program. Na stole přibylo další jídlo, vína je dost. Povídáme si, je skvělá zábava, zpíváme a koštujeme. Nakonec se projdeme i nočními Rakvicemi. Fantazie a nálada posilněná vínem prožívají své nezapomenutelné zážitky. Dnes se spát nejde, respektive, uléháme až okolo druhé hodiny ranní. V neděli ještě na chvíli do vinohradu dokončit sběr bobulí, sbalit věci, vyfasovat víno domů, vzájemně se rozloučit a odjet do svých domovů. Stálo to celé za to? Věřte, že stálo. Jsme bohatší o cestovatelské zážitky, o nové kamarády a ještě jsme někomu pomohli s prací. Dost možná tohle všechno znáte z vlastní zkušenosti i vy. Tož ať vám ta sklenka vína přijde k duhu, stejně jako nám.
